Psal se rok 1994 a dvoumetrový útočník ještě sám netušil, jestli se v budoucnosti fotbalem vůbec uživí. Se svojí výškou byl atypickým hrotovým hráčem. Ostatně ve Smetanově Lhotě na Písecku, kam se přestěhovala jeho rodina, nejdřív začínal jako brankář. "Potřeboval jsem ale víc pohybu, proto jsem šel do útoku," zavzpomínal na začátky v jednom z předchozích rozhovorů pro LN.
ČTĚTE TAKÉ |
Řadu obránců přesahoval o hlavu, ale dlouho se učil, jak svoji přednost správně využít. "Snažil jsem se třeba lépe koordinovat pohyby a hlavičkovat bez míče," odkryl, jak piloval svoji pozdější hlavní zbraň.
Jeho talent nedokázali na Spartě rozvinout správným směrem, spojení s dalším dlouhánem Lokvencem nefungovalo optimálně. Šéfům na Letné se vlastně ulevilo, když o útočníka projevil zájem belgický Lokeren.
Zpětně šlo o klíčovou chvíli v Kollerově kariéře. V zemi, kde začínal jako bezejmenný cizinec, si z něj vychovali prvotřídního kanonýra. Zatímco Sparta ho prodala za 200 tisíc marek, z Lokerenu ho Anderlecht Brusel vykoupil už za 6 milionů marek. Zaplatil tedy třicetkrát vyšší částku.
Do reprezentace ho uvedl trenér Chovanec, ale naplno využít obrův potenciál dokázal až Karel Brückner. Za taktiku "vše na Kollera" byl kouč nejdřív veleben, později kritizován kvůli její čitelnosti, nicméně Kollerovi se vyhnulo vyloženě slabé období.
Jinak by za sebou těžko nechal v počtu nastřílených gólů všechny výjimečné útočníky minulosti. Těm budoucím zase nastavil těžko překonatelnou laťku.
