Tomáši, jaká je vaše momentální forma? Jak se vám daří a jak se cítíte?
Jako bychom to vzali doslova, tak moje forma není nyní nic moc. Jsem po cestě ze závodů z Koree nevyspalý, nestihl jsem snídani, jsem nachlazený a dorazil jsem do špatného Hiltonu (směje se)...
Jestli vás to uklidní, málem jsem také vyrazil na špatnou adresu...
...Vidíte, tak jsme se tam alespoň mohli sejít na rozhovor (opět se usmívá).
A teď vážně...
Dobře, kdybych to měl vzít seriózně, myslím, že forma je dobrá, já v pořád v tréninku předvádím stabilní výsledky. Teď jen čekám, kdy se mi povede předvádět stabilní výsledky také v závodě.
To by mne také zajímalo, proč se vám letos zatím výsledkově nedaří?
Podle mne to je vše v tom, že jsem přešel na jinou formu krátkého programu. Přešel jsem na úvod se čtverným toeloop, ale problém je v tom, že mi ani jednou v závodě zatím nevyšel. A ono se pak těžko jde do dalšího boje, když víte, že máte hned od začátku manko. Je to takové nepozbuzující. Už se moc těším, až se mi opět podaří. Jsem tři, čtyři, kteří na světě jezdíme a já mezi mě chci i nadále patřit. Jde to v tréninku, tak snad to půjde konečně i v závodě.
Kdy jste k té změně přistoupil? Jak dlouho to trénujete?
Přešel jsem k tomu na konci léta, takže tak půl roku, první závody jsem odjel s tou lehčí kombinací, vyzkoušel jsem to až teď na světových pohárech. Bohužel zatím to nevyšlo.
Snad to vyjde na šampionátu...
...V to taky věřím (pousměje se).
Kolik máte za sebou nyní pět závodů?
Nyní je to pět závodů, dva menší na rozjezd jako každý rok a potom Světové poháry. Teď již budu jen trénovat, další závody mne do ME (od 19. do 25. ledna 2009 v Helsinkách, poznámka redakce) i MS (Los Angeles, 23. až 29. března 2009, pozn. red.)nečekají. Ani mezi šampionáty. Maximálně pár exhibicí.
Věříte si na mistrovství světa?
Určitě jo, stále si myslím, že v Evropě jsou nejlepší bruslaři a pokud si ten titul nevezme do ruky nikdo jiný, tak jej chci získat já. Chtěl bych zamezit útoku z Asie, takže uvidíme. Mají nyní jistou výhodu – zlepšili estetický dojem, mají lepší fyzické dispozice, takže to bude těžké. Spolu s Francouze Joubertem chceme udržet na výsluní tu evropskou školu, takže sice budeme bojovat samozřejmě mezi sebou, ale chceme být nad zbytkem světa.
Vy jste to naznačil – není škoda, že krasobruslení je nyní již více o tom silovém pojetí, skočit co nejvíce a nejtěžších skoků, ale ta estetika, to "krasobruslení" jde do pozadí?
Určitě je, souhlasím. Je to škoda. Pořád mám za to, že krasobruslení by měl být komplexní sport a ne jen skoky, bohužel na to občas zapomínají hlavně rozhodčí, nechají se unést a pak ty známky za komponenty nejsou takové jaké by měly být. Bohužel tomuto fenoménu se nedá zabránit.
Rozhodčí je jen člověk, stejně jako my a stejně jako my pracuje emotivně. Takže je to pro ně těžké. Mělo by to být hodnocené trošku s odstupem. Pak třeba ty programy, které jezdím já, kde těch emocí není tolik, ale dbám i na tu estetiku, bruslení a "muzikálnost", mají nevýhodu. Jak už jsem řekl, uvidíme, jak to dopadne. Doufám, že mi to vyjde.
Jaké máte své letošní cíle?
Nejdůležitější je pro mne mistrovství světa. Titul mistra Evropy už mám (usmívá se). Ne, že bych nechtěl další, ale pro mne je stěžejní mistrovství světa. Medaili z MS ještě nemám a pro mne je to taková nepřípustná záležitost, jaktože ji ještě nemám (důrazně, ale s úsměvem), když na to dřu tak dlouho. Takže bych to rád změnil. Už ji konečně chci.
Máte v hlavě již také olympiádu nebo je to ještě daleko?
Ne, ne, určitě mám, vždyť olympiáda je již skoro za rohem. Olympiáda je hlavně o přípravě, být zdravý a soustředit se hlavně na ten sport. A jde také o hlavu. To vědomí, že máte čtyři minuty na to, ukázat, co jste čtyři roky trénoval, je hodně svazující. Navíc, když víte, že další možnost již nebude. Musím se na to připravit, ještě nevím jak, ale snad mi pomůže třeba právě mistrovství světa.
Jak je to ve vašem sportu s psychikou?
Dělá strašně moc, je to nejdůležitější faktor. V bruslení se nejde odpoutat od prostředí, zbavit se emocí. Je to estetický sport, musíme být na tom ledě přítomní. Těžko se emoce oddělují, nejde to odjet na "automat" jako v tréninku. V tom to máte těžší, například od lukostřelby a podobně.
Takže být psychicky odolný je základ úspěchu?
Určitě, hlava je u nás stěžejní. Na tréninku jsme všichni de facto vyrovnaní, o úspěchu či neúspěchu v závodě rozhoduje hlavně psychika.
