Před 29 lety jste byl součástí týmu, který vyhrál jediný Davis Cup pro Československo. Co vám z pražského finále s Italy utkvělo v paměti nejvíc?
Nejživěji si pamatuji, že mi nebylo před prvním zápasem dobře. V garsonce na Jižním Městě jsem si uvařil zkažené rybí filé. Tehdy jsme nebydleli společně, jako je tomu dnes. Noc jsem pak strávil v křečích, přesto jsem nakonec druhý den sedl do auta a jel to odehrát.
TOMÁŠ ŠMÍD- Je bývalý československý tenista, který se narodil 20. května 1956 v Plzni. - V současnosti se zdržuje především v Itálii, Česko navštěvuje jen několikrát do roka. Žije z úspor a třikrát do roka se účastní tenisových kempů, které se pořádají v rámci fotbalové školy Chelsea. |
A jak jste to tedy řešili?
Chtěl jsem jet k doktorovi, ten by mi vypumpoval žaludek, a nemohl bych hrát. Měl jsem průjem, ale během zápasů se nesmělo na záchod. Zvažovali jsme i pleny nebo prostěradla za lavičkou. Nakonec mi na to dali vařené brambory. Prohrával jsem s Panattou už 0:2 na sety, ale nakonec zápas vyhrál. To byl obrovský zážitek. Italové to nemohli unést, jejich fanoušci opouštěli halu a hráči řekli, že dokud se nevrátí, nebudou pokračovat. Byl to úplný cirkus Humberto.
To všechno přebijí vzpomínky na samotný zisk salátové mísy?
Víte, my už jsme Davis Cup vyhráli v Jižní Americe v semifinále s Argentinou. Já tam hrál jen čtyřhru, protože jsem byl po zranění kotníku. Ivan Lendl obstaral všechny tři body a porazil poprvé v životě vynikajícího Guillerma Vilase. To byl nejdůležitější zápas roku.
Brali jste finále proti Itálii jako mnohem jednodušší?
Ten zápas neměl vyloženého favorita. Zvlášť protože jsme s Italy o rok dříve jasně prohráli 1:4. Věděli jsme ale, že jsou hratelní. Když jsme jeli na semifinále do Argentiny, všichni nás považovali za jasné outsidery. Je to stejné jako teď. Jen málokdo věří, že Česko ve finále uspěje proti Španělsku.
Měli jste tehdy dobrou partu?
Rozuměli jsme si. S Ivanem jsem byl dobrý kamarád. Jan Kodeš byl o dost starší. Do týmu byl povolán za zásluhy. Mohli jsme z něj tahat rozumy. Právě on nám předával důležité zkušenosti.
Sledoval jste cestu českých tenistů do finále?
Díval jsem se v televizi. Je to obrovský úspěch. Po semifinále s Chorvatskem jsem hned blahopřál esemeskou Radku Štěpánkovi. Jen jsem nechápal, že tam bylo víc našich fanoušků než Chorvatů. Když jsme hrávali proti bývalým jugoslávským národům, byli fanoušci i hráči úplní raplové.
Právě Štěpánek říkal, že od vás si blahopřání cení, protože nejlépe víte, jaké to je bojovat o salátovou mísu...
Nejdůležitější momenty v kariéře tenisty jsou vyhrát grandslamový turnaj nebo Davis Cup. Ten přežil všechny éry. Ve světě má stejnou váhu jako vyhrát mistrovství světa ve fotbale. V současnosti ve většině sportů vyklízíme pozice, a fanoušci mohou najít útěchu v tenise.
* LN Našel byste nějakou podobnost mezi dnešním týmem a výběrem z roku 1980?
Těžko srovnávat třeba Berdycha s Lendlem. Ten byl na úplně jiné úrovni. Ale jsou to dobří hráči, porazili Argentinu i Francii. V jednom roce se to sejde a všechno vychází. To samé se nám stalo v osmdesátém.
* LN Měl jsem spíš na mysli, že tehdy to stálo jen na vás a Lendlovi a dnes se také spoléhá výhradně na Berdycha se Štěpánkem...
To je pravda. Z jedné strany se to dá považovat za výhodu, ale také se může stát, že se jeden zraní a je konec. Minář, Hájek ani Hernych nejsou adekvátní náhrada. To Španělé mají z čeho vybírat.
* LN Podobá se váš herní styl tomu, který předvádějí vaši následovníci?
Trochu jo. Ivan spoléhal na forehandy jako Berdych a Štěpánek hraje zase víc na síti jako já. Právě on je jedním z posledních, kdo hraje styl servis-volej. Všichni ostatní to rvou ze základní čáry.
* LN Čím si vysvětlujete fakt, že se styl servis-volej z tenisu téměř nadobro vytratil?
Je to trend, který nastolil André Agassi. Všichni hrají na jedno brdo a tenis ztrácí na atraktivitě. Za nás tu byly různé druhy hráčů a jejich konfrontace vypadaly zajímavě. Teď máte strašně málo možností tenistům zatleskat, protože všichni předvádí ty samé údery.
* LN A co si myslíte o ženském tenise?
To je upřímně hrůza a slabota. Clijstersová dva roky nevzala raketu do ruky a hned vyhraje US Open. Dřív by se nic takové nemohlo stát.
* LN Přijmete nakonec pozvání od Českého tenisového svazu a pojedete se do Barcelony podívat?
Ani náhodou. Pozvali nás jako fandy z nějakého okresního města. Přijde mi nedůstojné, když mi pošlou sekretářkou podepsaný vzkaz, abych si někde vyzvedl urychleně lístek, že je o ně velký zájem. Já nejsem roztleskávačka nebo bubeník, nemám takové jednání zapotřebí. Nejde o peníze. V ostatních zemích si bývalých tenistů prostě váží víc.
* LN Nemyslíte, že by bylo lepší zahodit ješitnost a pomoci českým tenistům tím, že je budete z tribuny podporovat?
Určitě by se to hodilo. Ovšem za takových okolností na to nemůžu přistoupit. Ten dopis ze svazu byla holá urážka. Kaderka (předseda tenisového svazu - pozn. red.) by nejdřív musel udělat nějaké vstřícné gesto nebo se omluvit. Jenže to on nikdy neudělá.
* LN Stejný názor má i Jan Kodeš, s kterým jste se potkali na ligovém utkání Slavie s Plzní. Chodíte na fotbal často?
Tohle utkání byla strašná holomajzna. Na hřišti se vůbec nic nedělo. Chodím raději v Itálii na druhou ligu. Je mnohem kvalitnější než česká a stadiony jsou plné.
