Šestadvacetiletý fotbalista, který vlastní francouzský a kapverdský pas řekl, že by si dokázal představit svou účast v české reprezentaci. V minulosti se prý o takové možnosti nezávazně bavil i s koučem národního týmu Petrem Radou.
Tavares si s touto myšlenkou začal pohrávat během úspěšného působení ve Slavii, kam přišel v létě roku 2007. Pražanům jako jeden z klíčových hráčů pomohl k premiérové účasti v Lize mistrů a po 12 letech také k zisku ligového titulu.
Radovi by do týmu zapadal
"Kdyby se mi někdo z Čech ozval, určitě by to pro mě byla velká čest a byl bych za takovou možnost šťastný. Takže to není úplný výmysl, i když teď tomu nepřikládám velkou pozornost. Soustředím se hlavně na to, abych se prosadil v Hamburku," prohlásil Tavares.
Reprezentační kouč Rada potvrdil, že s Tavaresem v minulosti o možném startu v českém národním týmu hovořil. "Ale už je to nějakou dobu nazpátek, bylo to spíše neformální. A teď je to už pro mě stejně uzavřená věc. Tím, že zamířil do Německa, padla šance, že by získal naše občanství. Aby taková možnost existovala, musel by působit na českém území," řekl Rada.
Netajil se tím, že Tavares by možná do jeho plánů zapadal. "Je to rozhodně zajímavý a kvalitní hráč. To jsem mu také řekl," poznamenal Rada. I kdyby ale Tavares ve Slavii hrál dál, dostával by se k českému občanství a pasu velmi složitě. Aby je cizinec získal, musel by v České republice mít trvalý pobyt minimálně pět let. Navíc by se musel vzdát svého původního občanství a Tavares má vedle francouzského i kapverdský pas po své babičce. "Vím, že by cesta k českému občanství byla velmi, velmi složitá," uvedl Tavares.
Přednost bude mít vždy Francie
Situace kolem jeho reprezentačních možností je dost zamotaná. Kromě Francie a Kapverdských ostrovů by mohl hrát i za Senegal, odkud pocházejí jeho rodiče. Nabídku startovat za národní týmy obou afrických zemí už v minulosti několikrát odmítl. Tavares si může stále vybírat, protože žádný reprezentační dres ještě nenavlékl, a má tak dost velký manévrovací prostor.
"Kdybych si měl vybírat mezi těmi třemi zeměmi, myslím, že by pro moji další kariéru bylo nejlepší hrát za Francii. Přece jenom má největší šanci dosáhnout na nějaký velký výsledek. Tím, že jsem začal hrát v Hamburku, moje šance možná vzrostly," míní Tavares.
Snahy získat do služeb české fotbalové reprezentace zahraničního hráče jsou velmi vzácné. Na konci druhé poloviny devadesátých let stál národní tým o chorvatského zadáka ve službách Slavie Sladjan Ašanin, který si dokonce v rodné zemi už měl zařizovat formality spojené se změnou občanství, ale celá akce nakonec vyšuměla do ztracena.
Pro české reprezentační týmy v kolektivních sportech však angažování zahraničních posil úplně nezvyklé není: basketbalisté zlanařili amerického rozehrávače Maurice Whitfielda, házenkáři zase ruského dirigenta hry Alexandra Radčenka. "Osobně si myslím, že se ta bariéra brzy prolomí i ve fotbale," uvedl Rada.
