Ján Svorada, bývalý skvělý cyklista, který právě na Giru dokázal vyhrát pět etap, je při probírání podobných úvah spíše skeptický. "Při cyklistických závodech se toho pro bezpečnost cyklistů už moc vymyslet nedá. Záleží totiž jen a jen na závodnících, jak k daným situacím přistoupí," povídá realisticky.
VÍCE ČTĚTE K TÉMATU |
A hned řekne, co svými slovy myslel: "Když víte, že vás čeká toho dne třeba pět těžkých stoupání, a závodníci se rozhodnou, že během prvních dvou nikdo nenastoupí, pak se tedy pojede pohromadě, a tudíž i pomaleji. Což je pro bezpečnost hodně důležité." Úvahy o případném natažení sítí v obzvláště nebezpečných místech Svorada také nevidí jako samospasitelné.
"Když už se o některé, třeba extrémní zatáčce nebo případně rozbité silnici ví, měla by se její obtížnost dopředu signalizovat. Na silnici je možné nastříkat vykřičníky anebo třeba upozornit na riskantní místo už před startem. Jak pak závodníci s informacemi naloží, to už záleží pouze na nich. A když jízdu přesto nepřizpůsobí podmínkám, pak samozřejmě hrozí pád..."
I Svorada ale zároveň ví, že právě krkolomná místa bývají výhodná pro úniky. "Čím nebezpečnější místo, tím lze lépe využít k úniku," ví moc dobře. "Zdaleka ne všichni závodníci totiž dokážou zvládnout obtížné momenty na stejné úrovni. Stačí, když jsou na asfaltu díry nebo fouká či se jezdci občerstvují. Právě podobné nepřehledné situace mohou etapu výrazně ovlivnit." Chmury pustit z hlavy I Svorada zažil podobný okamžik, který v pondělí rozesmutněl celý cyklistický svět.
"Kdysi při závodě Okolo Katalánska zemřel po pádu, v němž jsem se octil i já, můj kolega z týmu, Samozřejmě že jsem na něj pak myslel, ale člověk, jestli chce pokračovat v závodění, musí tyhle věci z hlavy pustit pryč. Podobné myšlenky vás totiž ovlivňují. Na to, co se v pondělí stalo Weylandtovi, za několik dní už cyklisté myslet nebudou. Anebo přesněji, by na to myslet neměli, jestli chtějí uspět..."
