Prozradíte, co vás vedlo k takovému kroku?
Rozhodoval jsem se už dva roky, vždycky po sezoně. Dlouho mě lákala olympiáda v Pekingu, ale skončilo to tím hrozným výsledkem (10. místo - pozn.). Další věcí jsou veslařské poměry, které se během posledního roku vyjevily naplno. Moji lásku k veslování to začalo ničit, byl to direkt za direktem, které jsme od loňské zimy dostávali od veslařského svazu. Můj obrázek českého veslování to úplně poničilo, a jelikož potřebuju dokončit magisterské studium, přehodnotil jsem svoje priority. Těžké to bylo jen v tom, že jsem dřel dvanáct let, což je kus života, to zná každý sportovec. Studium dosud bylo stranou, ale teď jsem to překonal a půjdu jinou cestou.
Cožpak vás nikdo nepřemlouval, abyste zůstal?
Z naší posádky jen veslovod David Jirka, podobný názor vyslovil finský trenér Veikko Sinisalo, který od pátého ledna vede párovou skupinu, a taky reprezentační trenér Přemysl Panuška.
A co ruský kouč Sergej Kruťjakov, který párovou čtyřku dovedl k úspěchům a před rokem musel za podivných okolností u vaší skupiny skončit?
Sergej ne, zná mě. Spíš se někteří lidé podivili. Ještě po Pekingu jsem váhal, nechtělo se mi končit s takovým výsledkem. Ale zůstal bych pouze za okolností, že by se k nám vrátil Sergej a že bychom se vrátili k sestavě z roku 2007, tedy Jirka, Hanák, Karas, Vitásek. Věřil jsem, že v takovém případě bychom se mohli dost zásadně vrátit k někdejším úspěchům. Jenže během září a října se ukázalo, že Sergejův návrat není reálný.
Jak jste to zjistili?
V první řadě s ním nepočítal svaz. Od jara, kdy od nás musel odejít a převzal nás Panuška, vedl Sergej juniory, jenže svazovým činovníkům se z neznámých důvodů povedlo odstavit ho i od téhle rozdělané práce. Od kluků, které naučil pořádně veslovat, protože ještě na jaře vypadali jako polena! Málokdy jsem viděl tak rychlý veslařský pokrok. Pokud vím, tak mu teď dali nepárové veslaře do třiadvaceti let. Je to nejslabší skupina z reprezentace, ale třeba doufají, že taky dokáže něco, co se přibližuje zázraku.
Mohlo svaz vést k tomuto přesunu něco jiného?
Nevím, jestli to nemělo navazovat na předchozí averzi vůči Sergejovi. Místo aby mu byli vděční, tak na něj hodili, že kvůli němu před lety skončil Jakub Štencl, který přitom skončil kvůli škole, nebo že po olympiádě v Aténách odešel od veslování David Kopřiva, byť předem avizoval odchod kvůli zaměstnání. Ještě předloni v září, když jsme předtím na mistrovství světa pátým místem vyjeli účast na olympiádě, volal předseda svazu Jirka Kejval Sergejovi, že má jeho plnou důvěru, ale potom podlehl tlakům z jisté strany loděnice Dukly a provedl nepochopitelný obrat. Víte, jak to je - v Česku se úspěch neodpouští. Sergeje jsme bránili, ale na začátku loňské sezony rezignoval sám. Měnili jsme trenéra pár měsíců před olympiádou. Bylo to koncepční?
Pro někoho by bylo desáté místo z olympiády úspěchem, což ve vašem případě platit nemohlo. Je to tak?
Co by měl chtít někdo, kdo už jednou medaili měl? Vlastně dvě, v roce 2003 jsme vyjeli na mistrovství světa taky stříbro. Ale vrátili jsme se z Pekingu, kde jsem reprezentačního trenéra Panušku, který nás připravoval, viděl na dlouhou dobu naposledy. Pak jsme jeli na mistrovství Evropy, Panuška se ztratil, nikdo s námi nemluvil, ani Kejval. Nikdo nebyl schopný říct, jestli změna trenéra byla správná, neviděl jsem žádnou sebereflexi, žádné hodnocení olympijské sezony nebo toho, jestli pro nás byla práce Přemka Panušky přínosem. Nechápu.
Takže vidíte problém v komunikaci?
Přesně tak. Blížil se nový olympijský cyklus, takže jsem očekával, že přijde někdo a alespoň naznačí koncepci svazu. Že bude chtít zjistit, jak na tom závodníci jsou, jaké mají plány, aby se dalo říct, jakou cestou se půjde dál. Tohle scházelo. A nám zejména, vždyť párovka byla po loňské sezoně naprosto ve sra..ách. Začínám pracovat ve firmě, která se zabývá finančním poradenstvím. Když se na to dívám z pohledu řízení firmy, tak komunikace musí být v době, kdy se firmě daří, ale především v době, kdy se nedaří. To je zásada. Dřív se o nás psalo jako o vlajkové lodi českého veslování - na svazu přece musí zjistit, co se děje, ne? To se nedělá jen změnou manažera, my přece nejsme ovce! Pokud chce svaz dlouhodobě směřovat k další olympiádě, tak tyhle věci musí znát, ale to tam prostě nebylo.
Zmínil jste trenéra Sinisala, který od nyní trénuje párové veslaře Dukly. Jak na vás působí?
Byl tady začátkem prosince a působil na mě hodně pozitivně, takže jsem v jednu chvíli zapochyboval, jestli chci opravdu skončit. Má stříbrnou medaili s finským dvojskifem žen lehkých vah z Pekingu. Je sice otázkou, jestli dokáže trénovat „těžký“ chlapy, ale osobnostně jako by do našeho veslování nepatřil. Něco by přinést mohl. Zapochyboval jsem, ale pak jsem rozhodnutí skončit nezměnil.
Takže vás Fin nepřemluvil?
To byl jediný balíček na jedné misce vah. Na druhé byly nedodělaná škola a hodně špatná komunikace se svazem - ztratil jsem důvěru i respekt k některým lidem. Předsedu Kejvala beru jako profesionála, který vybudoval svou firmu, ale že se snížil k takovým věcem a odsunul Sergeje, to mě mrzí. Jenom proto, že někteří trenéři Sergejovi záviděli. A taky jsem už byl utahaný ze vztahů v naší skupině. Když jsme od sebe, s některými kluky si zavoláme, ale trénovat spolu dál... Cítil jsem se opotřebovaný.
Už jste naznačil, čím se hodláte zabývat...
Dokončím bankovní institut a budu se věnovat financím. Letos uzavřu bakalářské studium, potom chci dělat magisterské. Pracuju ve společnosti, ale cítím, že mi chybí praxe, potřebuju se vzdělávat. Vrcholový sport, studium, práce - nestíhám.
Když po olympiádě v Aténách skončil člen stříbrné posádky David Kopřiva - chápal jste ho?
Jistěže. Končil školu, byl nastartovaný na profesní život. Jsem přesvědčený, že toho nelituje.
Vám se nemůže stát, že tak brzkého odchodu zalitujete?
Maximálně se mi může stýskat.
A nenapadlo vás, že si třeba od veslování odpočinete a později byste se k němu vrátil?
Ale jo, v hlavě to mám. Kdyby mi to scházelo moc, tak bych se vrátil dva roky před olympiádou v Londýně. V roce 2010 bych si třeba zkusil zimní přípravu, ale to by do sebe muselo zapadnout hodně věcí. Musel bych překlenout práci, navíc vůbec nevím, v jaké pozici budu. A veslařské záležitosti by se musely změnit. Vyloučit návrat ale nemůžu.
Hovořil jste o únavě - připadáte si možná na vrcholové veslování starý?
Pokud jde o psychické opotřebování, tak ano, protože teď cítím úlevu. Jenom vím, že energie, kterou jsem do veslování vkládal, nebyla efektivně zhodnocená. Kvůli všemu, o čem jsem mluvil. Teď se ale těším na jarní Světový pohár v Mnichově. Při regatě si sednu na tribunu a budu se koukat na lidi, které znám. Ještě jsem na té tribuně neseděl!
Zanevřel jste snad na veslování?
V žádném případě. Ale mám nějakou čest a jsem přesvědčený, že jsem osobnostně na nějaké úrovni. Na svazu s námi ale jednali ne jako s lidmi, ale jako s kusem masa, už jsem to takhle nemohl dělat. Možná, že ve velké firmě se sice některé věci dají dělat direktivně, ale i tam se musí vysvětlovat. A v případě malého sportu, jako je veslování, kde je na párovku pět nebo šest lidí, tak pokud jsou ve sra...ách, musíte se s nimi bavit.
Uzavření kariéry se dá odbýt v tichosti, ale taky se dá bouchnout dveřmi. Nezvolil jste právě tu druhou možnost?
Myslím, že už jako bývalý závodník můžu konečně ukázat, jak to ve veslování chodí. Kdo chce věci zlepšit, tak to jako bouchnutí dveří nebere.
