Třeba porážku s Chorvatskem si nikdo nepřipouštěl. Německá média hlásala jenom jedno: Smeteme je! Jenže mančaft najednou působil hodně unaveně. To byla známka něčeho, co se potom přeneslo do utkání s Rakouskem. Tam moc záleželo na psychice a tu Němci zvládají za každých okolností.
Těsné a vydřené vítězství je nakoplo. Ke čtvrtfinále přesto hledím se skepsí, bude to hodně, hodně těžký. Raději moc netipuju výsledek. Portugalci asi půjdou dál. Nepomůže, že Němci jsou typickým turnajovým týmem.
Ne všichni jsou totiž v optimální formě. Třeba Mario Gomez byl ve Stuttgartu vynikající, na šampionátu je neviditelný. Děravější jsou i stopeři. Pochvalu zaslouží zatím nejlepší střelec týmu Podolski, stejně jako Philip Lahm, na levé straně obrany je lepší než napravo. U kapitána Michaela Ballacka je možná překvapením, že mančaft mnohem víc drží při bránění než útočení.
Na Krétě vyvolává zklamání především rychlý konec cesty domácích Řeků za obhajobou. Nepříjemně jsme je zaskočili i my, Češi, protože si našeho fotbalu cení. Německých příznivců tady moc nenajdete. Největší sympatie místních patří Holanďanům, protože předvádí něco výjimečného – skvělou fotbalovou kvalitu. A jak asi tušíte, fandí se tady skutečně zaníceně.
Autor je bývalý reprezentant. Hrál v bundeslize, v Německu i trénoval. Nyní působí v řeckém klubu OFI Kréta.
