Před startem soutěže jsme se ptali: Jaký bude divácký zájem? Jakou bude mít soutěž kvalitu? Odpovědi jsou veskrze pozitivní. Zvyšující se atraktivita zápasů postupně přebila jisté porodní bolesti, také zájem fanoušků měl vzestupnou tendenci. Soutěž tedy naplnila očekávání. A má do budoucna na čem stavět.
Další úhlem pohledu je zrcadlo výkonnosti jednotlivých soutěží, jejichž týmy do Ligy mistrů zasáhly. Zde již výsledek tak jednoznačný není. Seniorským soutěžím na mezinárodní úrovni v Evropě vládne čtyřlístek Švédsko, Česko, Finsko a Rusko (a můžeme připočítat také Slováky, kteří již také mají na svém kontě titul mistrů světa). Jenže právě první dvě zmíněné země v Lize mistrů očekávání nenaplnila. Ani Švédi, ani Češi svého zástupce v semifinále nemají.
Na jejich úkor je v něm druhý ruský celek a přemožitel Slavie, švýcarský Curych Lions. Ale je to překvapení? Ne, není! Magnitogorsk jen potvrdil současnou nadvládu ruské KHL. A Švýcaři ukázali správnost koncepční práce v této zemi. Už před deseti lety totiž zavedli velmi přísné kvóty pro cizince a díky nim v jejich lize dostávali prostor domácí hráči. Tehdejší mladá generace hráčů, úspěšná také na juniorské reprezentační úrovni, nyní stojí za silou švýcarské ligy i seniorské reprezentace.
Jak semifinále Ufa-Magnitogorsk a Espoo-Curych dopadnou? Tipuji, že obě budou hodně vyrovnaná. Ale při vší úctě k Finům i Švýcarům, očekávám, že celkový vítěz Ligy mistrů vzejde z první dvojice. V té jsou favority hokejisté Ufy, ale určitě ně nijak výrazným. Nesmí se zapomínat ani na fakt, že se hraje jen na dva zápasy, ve kterých se výkonnostní převaha Ufy projevit nemusí. Jistě, v 7 z 10 zápasů by nejspíše Salavat Ufa uspěl, ale ve 2 ze 3 může slavit triumf Metallurg Magnitogorsk.
Ve druhém semifinále by měly domácí celky na svém ledu vyhrát, rozhodující tedy bude jakým rozdílem. Z obou zápasů se totiž bude sčítat celkové skóre. Rozhodnout tak může každý gól. A že to pro české fanoušky nebude zajímavé? Omyl!
Již nyní máme velkou šanci, že si na pohár pro vítěze sáhne i český hokejista. V Ufě totiž hraje prim trio Blaťák, Mikeska, Čermák. V Magnitogorsku působí dokonce čtyřlístek Čechů - Marek (1. v kanadském bodování KHL i týmu), Kudrna (3.), Rolinek (4.) a obránce Pilař.
A poslední strana hodnocení - čeští zástupci. Budějovice potvrdily, že v současném psychickém rozpoložení na Ufu prostě neměly. Je dobře, že alespoň v zápasech se Slovanem dokázaly, že jejich potenciál je vysoký. A Slavia? Doplatila na to, že nebyla schopna hrát skvěle celých 60 minut všech čtyř zápasů. V každém utkání dala soupeři takzvaně "čuchnout".
A právě zaváhání v Curychu, kdy ještě dvě minuty před koncem vedl Růžičkův soubor o dva góly a nakonec z toho bylo vítězství na nájezdy, skupinu rozhodlo. Slavii právě ten jeden bod chyběl k většímu klidu, naopak Curychu pomohl. Přesto měla Slavia před posledním zápasem skupinu opticky dobře rozehranou. Opět ale ztratila lepší výsledek krátkodobým výpadkem, tentokrát na minutu v poslední třetině. A přes drtivý tlak po celý zápas se jí výsledek nepodařilo zvrátit. Na jeden gól se prostě až na výjimky doma vyhrávat nedá.
Shrnutí? Na jednu stranu je škoda, že v semifinále nemáme svého zástupce, ovšem především Slavia a vyjma úvodního debaklu s Ufou ani Budějovice ostudu rozhodně neudělaly. Na druhou stranu lze říct, že Liga mistrů je příjemným zpestřením a dává fanouškům důvody, proč na ni koukat. Takže již nyní se můžeme začít těšit na příští ročník.
