Příběh roku: Straka získal zakázané jméno

O veletoče nebyla v českém fotbale letos v žádném případě nouze. Pořádné překvapení dokázal způsobit Ivan Hašek, když skončil ve funkci šéfa českého fotbalu, což prezentoval jako svůj vnitřní plán vymyšlený dva roky dopředu. Kdo by věřil, že se do Sparty znovu vrátí trenér Jaroslav Hřebík, když ho naposledy fanouškovské protesty z Letné doslova vypudily? A stalo se...

Ale v jednom případě realita předčila bláznivé fantazie opravdu absurdním způsobem.

V novinách se ještě stále píše o Františku Strakovi, na stránkách sparťanských fanoušků spartaforever. cz ho už označují neurčitou přezdívkou jako "toho, jehož jméno nesmíme vyslovit" a důsledně se nového pravidla drží.

Od aprílu zrovna uběhlo půl roku, když na začátku října vyskočila zpráva připomínající žert. František Straka bude trénovat Slavii.

Nebylo třeba dlouho pochybovat o věrohodnosti zdánlivě neuvěřitelné informace. V médiích se poprvé vyskytla jen den předtím, než ji potvrdilo vedení Slavie.

Nejméně překvapeně se snažil působit Straka. Vsadil na opačný projev, než mu byl do té doby vlastní. Sparťanský srdcař proslul tím, jak uměl pracovat s emocemi jako nikdo jiný. Proto měl mezi fanoušky na Letné tolik sympatizantů, ačkoliv v jeho profesním životopise se neskvěla v poslední době žádná vydařená angažmá. Letošek nebyl výjimkou - jeho klub North Queensland v Austrálii zkrachoval, v polské Gdyni zase nakročil do rozklíženého prostředí a skončil v něm po sestupu z první ligy.

INFOGRAFIKA:

Na sparťanské náklonnosti vůči Strakovi nemohla do té doby nic změnit žádná zaváhání.

Přestupem do Slavie rázem popřel nejdůležitější hodnotu, kterou ve fotbalovém prostředí tak hlasitě vyznával. Rázem se jeho jindy impulsivní projev hodně umírnil. V souvislosti se Slavií začal mluvit o čistě profesní záležitosti a jeho slovník ovládlo úsloví o tom, že vzal běžný "džob" - jako každý jiný profesionál.

Rozvíření emocí tím nemohl zabránit, naopak ho svým krokem podpořil. Sám si pro ně připravil podhoubí a rychle zjistil, že nemá příznivce ani na jedné straně. Ve sparťanském táboře ztratil respekt, na slávistické straně se mu ho zase vůbec nepodařilo získat. Neznámí vandalové mu pomalovali dům hanlivými nápisy. Jihoamerický způsob výhrůžek byl v českých podmínkách použitý pouze jednou - u Hřebíka, Strakova následovníka ve Spartě.

Nefungoval ani recept, který měl podle Strakova mínění zlobu fanoušků utlumit. V sedmi zápasech získal s týmem víc bodů než jeho předchůdce Michal Petrouš v předchozích jedenácti kolech. Část fanoušků ustala s pískotem, další odmítla názor změnit.

Motivy pro získání Straky na dosud zapovězené území se dají najít v jeho vazbách na majitele Slavie Aleše Řebíčka. Poprvé se setkali už při Strakově působení v Teplicích, budoucí ministr dopravy byl tehdy v severočeském městě zastupitelem a zřejmě také častým návštěvníkem tamějšího stadionu. Na podzim nastal čas kontakty obnovit. Řebíček musel tušit, jakou bouři způsobí. Rozruch pro něj však přišel celkem vhod. Strakovo angažování bylo dlouho velkým tématem, zatímco rozebírání nejasných majetkových poměrů prezidenta Slavie rázem přestalo být zajímavé. V tomto ohledu Straka poslání splnil.

Ve svojí slávistické misi přesto pravděpodobně mnohem víc ztratí, než získá. Jeho smlouva platí pouze do konce sezony a zůstává víc než nejisté, jestli dostane šanci předvést víc. Pokud mu ji vedení neprodlouží, skončí v nelichotivém postavení. Ve Slavii ani Spartě mu fanoušci už nezatleskají.