LN: Jak člověk oslaví stomilionovou výhru?
Slavili jsme s kamarádama až do brzkých ranních hodin. Ale mám i povinnosti. Dal jsem mnoho rozhovorů, na SMS zprávy a maily ani nestačím odpovídat. Dostal jsem jich asi tři stovky.
LN: Byl jste kousek od vítězství. Jak dlouho vám ještě jednotlivá rozdání probíhala hlavou?
V podstatě jsem to hodil za hlavu. I když prvních pár hodin jsem přeci jen na některé situace z turnaje myslel. Možná se na to někdy podívám v televizi.
ČTĚTE TAKÉ |
LN: V klíčovém momentu finále jste marně čekal na jakoukoliv „křížovou“ kartu. Jak je člověku, když se otáčí karta za 60 milionů korun?
Samozřejmě to člověk prožívá hodně. Vždyť šlo o moment, kdy můžete vyhrát Světovou pokerovou sérii. Karta nepřišla, tak jsem skončil druhý. Ale zase na druhou stranu byly předtím situace, kdy něco mohlo dojít soupeři a já bych vypadnul dřív.
LN: Lze to přirovnat k nějakému momentu ve vašem životě?
To asi ne. Nic podobného jsem nikdy neprožil.
LN: Přemýšlel jste, jak se vám teď změní život?
Nemyslím si, že by se mi musel nějak výrazně měnit. Rozdíl je v tom, že mě budou lidi poznávat a už mě vlastně poznávají. Ztratím určitě hodně ze svého soukromí, ale jinak si myslím, že k velkým zásadním změnám nedojde.
LN: Chystáte se přestěhovat ze svého třineckého bytu do něčeho luxusnějšího?
Zatím ne. Budu bydlet stále na stejném místě. Možná jednou, až budu mít rodinu, tak si koupím nějaký domek. Ale zatím pro mě samotného je byt dostatečný.
PODÍVEJTE SE NA FOTOGALERII: |
LN: V kvalifikaci na finále americká média řešila vaši flanelovou košili. Je prý nevkusná. Proč jste si ji vzal znovu?
Vzal jsem si ji proto, že si mě v ní lidé pamatují. Asi už ke mně bude nějakým způsobem patřit vždycky… (smích)
LN: Vaši rodiče byli dlouho proti pokeru. Už ho vzali jako vaši součást? Znají třeba pravidla?
Pravidla ještě stále neznají, tedy neznají je dokonale. Za těch patnáct hodin, co se na turnaj dívali, jistě hodně pochytili. Poker nějakým způsobem berou, ale už to jsou šedesátiletí lidé, kteří celý život pracovali. Jsou zvyklí, že se chodí do práce a za to se bere plat. Živení se nějak jinak než chozením do zaměstnání jim připadá nepřirozené.
LN: Mnoho lidí v Česku začal zajímat poker. Nemáte strach, že prohrají peníze a vy budete za špatného?
To je už každého věc, jak bude hrát. Poker se dá hrát i tak, že do něj nic neinvestujete. I když hrajete špatně, nemusíte se dostat do minusu. Ostatně já sám nedal do pokeru nikdy ani korunu ze svého. Jen to, co jsem předtím vyhrál.
LN: Lidé vědí, že jste hrál šachy. Jaký máte ale vztah k jiným typům hazardu?
Automaty nebo ruleta? To není nic pro mě. Nejsem vůbec hazardním hráčem. Poker beru jen jako sport. Podobně jako třeba šachy.
