Když vyhraje s Jezdci Stanley Cup, je možné, že to bude v Madison Square Garden. "Když ale nevyhrajeme, budu u stropu viset já sám za hlavu,“ řekl po posledním domácím zapase se svým typicky nakažlivým humorem, který mu stále nechybí. Před play off se Jágr zdá být v dobré formě.
Před pár týdny jste říkal, že může přijít zápas, kdy se všechno otočí na pětníku. Poslední tři zápasy se vám dařilo. Mohly by být tím obratem? Je vaše situace nyní lepší?
Víš, ona se tady hlavně změnila celá situace, a to od začátku sezony. Tím nechci někoho kritizovat nebo říci, že to byla špatná cesta. Byla to prostě cesta, kterou vedení Rangers zvolilo. Podepsalo mladší hráče s dlouhodobými kontrakty, takže se tím změnila hierarchie v týmu.
Už to není Jágrův tým?
Člověk s tím trochu bojuje. Neříkám, že jde o hrdost, ale pořád cítíš, že můžeš být ten hráč. Snažíš se, aby to bylo jako dřív, protože jsi na to zvyklý od dvanácti třinácti let. Po určité době ale zjistíš, že už to ale nejde a musíš se přizpůsobit a hrát jiný styl. Pak záleží na hráči, jestli to vydrží nebo půjde jinou cestou.
Zdá se ale, že si jednotlivé lajny takříkajíc sedly. Sestava se během sezony dost točila.
Byl jsem odjakživa zvyklý hrát s Evropany. Doufám, že to lidi chápou, protože evropský styl je jiný než kanadský. Neříkám, že jeden je lepší nebo horší. Když někdo chce, abys začal hrát jinak... V šestatřiceti letech je to těžký. Bojuješ proti tomu, než zjistíš, že to nemá cenu.
Za svou kariéru v NHL jste si prošel i obdobím nezdaru či útlumu. Většinou se vám to ale podařilo překonat. Proč ne letos?
Já si nemyslím, že bych hrál nějak hůř než před dvěma třemi lety. Tady jde o to, že v týmu ztrácíš pozici. Už si nemůžeš dovolit určité věci, nechodíš na přesilovky. Dřív jsem je hrál dvě minuty, teď jsem rád, že se tam dostanu na třicet čtyřicet vteřin. A když to sečteš dohromady, tak se během sezony dvacet třicet bodů lehce ztratí.
Přesto jste se letos dostal mezi desítku historicky nejlepších hráčů NHL. Cítíte se být nesmrtelný?
To určitě ne. Já osobně nebo kdokoliv z naší rodiny jsme v životě nepočítali s tím, že bych něco takovýho mohl dokázat. Možná se to stalo, protože to nebyl můj cíl. Chtěl jsem jen naplno trénovat a hrát hokej pro radost. Pak to jde všechno lehčeji. Nejsi pod svým vlastním tlakem. Spousta kluků si například dává za cíl, že bude hrát v NHL. Když toho ale dosáhnou, jsou u konce, protože svého cíle již dosáhli. Tvým cílem by ale mělo být to, abys vždy ze sebe dostal maximum, abys sis jednou nevyčítal, že jsi vlastně mohl být ještě lepší. Nejde o to soutěžit s ostatními hráči, ale o to, co je v tobě skryto nejlepší. Každý si musí jít svou cestou. Nelze se dívat na ty okolo a říkat si: Budu přesně takový, protože na to třeba nemáš dost talentu nebo jsi dobrý v něčem úplně jiném. Musíš soutěžit jen sám se sebou.
I když patříte mezi legendy NHL, někteří zámořští novináři vás tak stále neberou. Vyčítají vám především, že nejste vůdčí osobnost.
Já si nebudu hrát na něco, co nejsem. Nikdy nebudu hráčem, který křičí v kabině, a těm, jimž se nedaří, nadávat. To nejsem já. A pokud to někdo ze mě chce udělat, má smůlu. Kdybych něco takovýho dělal, jen bych se přetvařoval.
Kde hledat kořeny toho, že nejste přirozeným vůdcem?
Myslím si, že je to tím, že jsem odmalička hrál se staršíma klukama. To tě nikdo nebere. Pomohlo mi to v hokejovém světě, ale na to, abych se stal vůdčí osobností... To by mi v Čechách dali přes držku. Byl jsem tam pořád za bažanta. Když se máš stát vůdčí osobností, musíš v takovém prostředí odmala vyrůstat. Já nikdy neměl šanci, jiný to už nebude.
Nemůže vám ale v očích klubu i fanoušků Rangers ublížit to, že před play off mluvíte se zástupci ruského Omsku, že pošilháváte po jiném klubu?
Pokud vím, tak je v Americe svoboda slova. A já si můžu mluvit, s kým se mi zachce. Žádný kontrakty ale nepodepisuji, s nikým se nedohaduji. Sice jsem se s nima (se zástupci Omsku) teď sešel, vedení Rangers tomu ale určitě rozumí. Důležitý je mít v životě možnosti. Nechci se dostat do situace, kdy tu možnost mít nebudu.
Je šance, že budete v Omsku od příští sezony hrát?
K tomu se zatím nechci vyjadřovat. Teď chci co nejlépe odehrát play off. Po sezoně si sednu a uvidím, jakým směrem chtějí Rangers jít.
Co vás v Omsku tak chytlo za srdce? O tom kraji a lidech mluvíte s velkou náklonností.
Ono není důležité, kde jsi, ale koho máš kolem sebe. Pokud nejsi s lidmi, se kterými jsi rád, tak tě to místo nebude zajímat. V Omsku byli vynikající lidé, kteří se ke mně výborně chovali. Navíc se mi tam dařilo. Lidé se tam k sobě lépe chovají než třeba v Moskvě nebo New Yorku, kde je to všechno o byznysu a o penězích. Navzájem si pomáhají, to člověk hned vycítí.
Přesto by měl být pro vás New York ideálním místem. Útočný hokej...
Útočný hokej? To si teda nemyslím. My hrajeme nejdefenzivnější hokej z celé NHL. Hrajeme jen obranu. Nemůžeš si například dovolit opustit vlastní obranný pásmo, dokud ho neopustí puk.
Ještě jsem chtěl dodat další plusy, jako českou partu, trenéra, se kterým si rozumíte asi nejlépe za poslední léta.
Už se mi k tomu nechce vracet. Uvidíme, jak to všechno dopadne po sezoně.
Netoužíte ale vidět, jak dres s číslem 68 stoupá ke stropu Madison Square Garden, jak se to letos v únoru naposledy přihodilo s dresem slavného beka Briana Leetche?
Po třech letech, co jsem tady odehrál, nemůžu očekávat, že tady vyvěsí můj dres. To je větší šance, že když Rangers neuspějí, budu tam viset já sám, a to za hlavu.
A v Pittsburgu?
Tam jsem zažil největší úspěchy, vyhrál nějaké trofeje, Stanley Cup. Žádný očekávání v tomhle směru nemám. Pro mě je důležité, aby vyvěsili můj dres na Kladně, k tomu tíhnu. To už ale nějak zařídím, zavolám tátovi, ten to snad pro mě udělá.
Každopádně jste stejná hvězda jako Lemieux, Yzerman či Messier. Všichni tři byli kapitáni, asi budete muset opravdu nad hlavu jako kapitán pozvednout Stanleyův pohár, aby jste tu svou legendu potvrdil.
Taky můžeme vypadnout v prvním kole. Takový je život, nahoru dolu. A navíc nesmíš zapomínat na to, že jsem Evropan. Ti jsou pořád bráni jinak.
To říkáte i po tolika letech, co hrajete v NHL?
Samozřejmě. Nechci si pořád stěžovat na to, že jsem Evropan, ale tak to prostě je.
Za dvě tři sezony se ale můžete dostat mezi tři historicky nejlepší hráče soutěže. To už by bylo dost zvláštní, kdyby vás nebrali.
To už budu dávno na Kladně.
