Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Nejlepší extraligový kouč Václav Sýkora: Já a kliďas? Býval jsem větší

Sport

  6:00
PRAHA - Dosáhl velkého úspěchu, ale samochválu od něj neuslyšíte. "Jsem jen součástí kolektivní práce," tvrdí kouč Václav Sýkora (57). Pardubice letos dovedl k mistrovskému titulu a na hokejovém galavečeru včera převzal cenu pro nejlepšího trenéra extraligy, kterou udělují LN. "Je to pro mě velké ocenění," pronesl, "i když trochu nespravedlivé."

Hokejový trenér roku Václav Sýkora přebíra cenu od sportovního redaktora LN Vítězslava Čermáka. foto: Ondřej Němec, Lidové noviny

Nespravedlivé?
Chci říct, že kdyby ta cena šla rozdělit, udělal bych to. Pokud mluvíme o trenérské práci, mají na tom podíl i další lidi, jako třeba můj asistent Honza Votruba, který dělal všechno se mnou, nebo i kondiční trenér Ivan Svědík. Tohle není jen má záležitost.

GALAVEČER ČESKÉ EXTRALIGY OVLÁDLY MISTROVSKÉ PARDUBICE V ČELE S HAŠKEM  - VÍCE ČTĚTE ZDE!

Nejste na sebe ani trochu pyšný?
Pyšný? Proč bych měl být?

Protože jste titul s Pardubicemi získal naprosto suverénním způsobem.
Ale to je přece práce všech – managementu nebo realizačního týmu a hlavně hráčů, kteří to na ledě vybojovali. Jestli jsem na něco pyšný, tak je to fakt, že jsem se všemi těmi lidmi mohl pracovat.

Jste však hlavním koučem. Nesete největší odpovědnost.
Jenže i když se postavíte na hlavu, stejně ničeho sám nedosáhnete. Proto cítím, jak společný podíl na tom všichni máme. O tom mluvím.

Václav Sýkora přebírá cenu pro kouče roku od Petra Nováka. 

Dobře, tak co kdyby se týmu nedařilo a v Pardubicích by najednou zavládlo velké rozčarování? Taky je to společná práce, ale první na ráně budete vy.
Já to tak neberu. Při neúspěchu se zkrátka hledá cesta, jak pojmenovat důvody, a ano, trenér bývá ten první na ráně. Ale když jste naopak úspěšní, není to jen zásluha jedinců. A já si to dobře uvědomuju.

Povězte, jak byste sám sebe charakterizoval?
Tohle nerad dělám. Napište sám, co si o mně myslíte.

Napsal bych, že jste až moc skromný. A taky že na mě působíte jako kliďas. Vytočí vás vůbec něco?
Býval jsem i větší. Člověk se časem opotřebovává, ale je pravda, že nejsem typ člověka, který je příliš impulzivní a dává emoce najevo. Snažím se je regulovat, nerad dělám nějaké unáhlené reakce. Spíše o nich nejdřív popřemýšlím.   

Pardubice slavily titul několik dní. Kdy jste naposledy zažil takovou party?
Jen před osmi lety, když jsem ho vyhrál se Spartou. Je pravda, že se něco takového nekoná často, je to výjimečná záležitost.

Spadl z vás balvan napětí?
Rozhodně. Sezona byla dlouhá, náročná. Nám končila, když se ostatní začínají připravovat na novou. Play off je obrovská zátěž, ale už jeho průběh mě strašně moc naplňoval. Co se týče soudržnosti a atmosféry v týmu, nic takového jako letos jsem dosud nezažil.

Pardubická radost.

Takže tohle je hlavní důvod té spanilé jízdy?
Je jedním z nich. Byli jsme soudržní, ale zároveň měli i lídry jako Dominik Hašek, Petr Sýkora, Aleš Píša, Petr Koukal, a to jmenuju jen některé. Dalším důvodem je, že jsme si kladli jen postupné cíle. Že i když jsme věděli, že útočíme na rekordní šňůru vítězství, nemysleli jsme na to a začínali každou sérii od nuly a měli hlavní sen.

V play off jste vyhráli dvanáctkrát v řadě. Čekal byste to v extralize, která je poslední roky tak nesmírně vyrovnaná?
To víte, že nečekal. Protože je to přesně, jak říkáte: adeptů bylo hodně a na vítězství si brousili zuby všichni. A já nevěřím, že by někdo ze čtvrtfinalistů vystupoval neustále v roli outsidera.

Když se ohlédneme za celou sezonou – vzpomínáte si na nějakou kritickou dobu?
Takové momenty jsou hlavně, když se vám zraní hráči. Třeba Dominik Hašek byl poměrně dlouho mimo hru (kvůli nataženému úponu stehenního svalu dva měsíce – pozn. red.). Na druhou stranu nikdy jsme si opravdovou krizí neprošli. Po celou sezonu jsme neměli velké výkyvy, bodový zisk z jednotlivých čtvrtin byl velmi podobný. O to klidnější jsme před play off mohli být a v pohodě se na ně připravovat.

A co vaše vnitřní aféra okolo pokut, kdy se hráči na podzim bouřili? Tam moc klidu nebylo.
Byla to záležitost dvou názorů, které se dostaly do konfliktu. Částečně nedorozuměním, částečně nedostatečnou komunikací. Bylo třeba si něco vyjasnit a určit si jasná pravidla, třeba i nepsaná, která přispěla k disciplíně v týmu. Proto by při řešení podobných problémů prospělo, kdyby tu existovala hráčská asociace, která u nás zatím není.

Václav Sýkora slaví

Zastavím se ještě u jména Dominik Hašek. Už po finále jste tvrdil, že jste o něm ani na chvíli nepochyboval. Jaký spolu vy dva máte vztah?
Mluvil bych o vztahu hráč-trenér, protože jsme měli velmi krátkou dobu na to, abychom se sbližovali. Než se zapojil do individuální přípravy, byl jsem s ním v kontaktu asi jen dvakrát. Ale bezpodmínečně jsem důvěřoval tomu, že udělá maximum – přece když už se rozhodl pro návrat, chce získat úspěch... S úspěchem týmovým chodí ruku vruce i ten osobní. Což dokázal, protože byl v extralize suverénně nejlepším gólmanem. 

Jak vaše komunikace fungovala? Říkal si třeba sám, kdy bude chytat a kdy ne?
O nasazování brankářů do zápasu jsem rozhodoval já. Já vycházel z toho, že Dominik je jasnou jedničkou, po celou sezonu nebyl důvod odvolávat ho z branky ani jednou. Pamatuju si porážku 1:5 z úvodu základní části – to byl možná jediný moment, kdy se o tom dalo uvažovat, ale tam jsem to nechal na něm, jestli se bude chtít nechat vystřídat. Nakonec zůstal až do konce a my se shodli, že ty góly nešly na jeho vrub. Když někdy nechytal, tak proto, abychom naši dvojku Martina Růžičku zapojili do zápasové zátěže. Což se pak v případě Dominikova zranění vyplatilo.

Kocháte se ještě pardubickou euforií?
Cítím uspokojení z dobře vykonané práce a chuť do té další. Je velký rozdíl začínat nový ročník po zklamání, nebo po úspěchu.

Teoreticky jste ho mohl začínat i coby nový kouč reprezentace. Vnímal jste, že se o vás mluvilo jako o adeptovi na post v národním týmu?
Jistě. Od lidí, kteří se hokeji věnují, to beru jako určité uznání mé práce a výsledků.

Ale?
Ale byly to jen dohady, nic oficiálního. Navíc jsem vázaný v klubu, takže jsem to nebral v potaz.

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...