Lyžař desetiletí: zlatě podepsaný olympijský příběh Neumannové

Neumannovou tehdy k závodu na 30 kilometrů s hromadným startem na olympijských hrách v italském Pragelatu před čtyřmi roky pustili lékaři až na poslední chvíli. Dotírala na ni viróza, ale protože ji čekal poslední olympijský závod v životě, nakonec svolení dostala.

V takřka ztracené situaci Neumannová 200 metrů před cílem odkudsi vydolovala poslední zbytky sil a v úžasném finiši si dospurtovala pro zlato. Televizní moderátor Pavel Čapek tehdy spadl nadšením ze židle, k Neumannové, ležící za cílem ve sněhu, přicupitala dcerka Lucie a trenér Stanislav Frühauf pateticky prohlásil – Tak jsme tu knihu s Kateřinou dopsali zlatým písmem. Však to asi všichni znáte.

"Samozřejmě že nad všemi úspěchy vyčnívá tenhle italský," ohlíží se Neumannová za svojí bohatou kariérou. "Do paměti se mi ale hluboko vryl třeba i závod na mistrovství světa v norském Trondheimu v roce 1997, na který už možná leckdo zapomněl. Dojela jsem si tam pro bronzovou medaili, vůbec první na velké akci. Užívala jsem si ji skutečně moc, protože jsem na ni strašně dlouho čekala."

Medailí mohlo být i víc
Její příběh začal s plnou vážností v roce 1991, kdy coby osmnáctiletá vykulená žabka vtrhla na mistrovství světa ve Val di Fiemme z ničeho nic mezi elitu. Na běžkách si dojela snad pro všechno, o čem se jí jen mohlo zdát, přesto si ale dodnes myslí, že medailí mohla domů přivést i víc. "Problém tkvěl i v tom, že lyžařský sport se pročistil až tak někdy kolem roku 2002," vzpomíná.

"Čímž mám na mysli doping. Hlavně ve druhé polovině 90. let mně pár soupeřek skutečně připadalo, že jsou tak trochu z jiné planety." Největší úspěchy sklízela Neumannová až v závěru své kariéry, což kromě úspěšnějšího tažení proti dopingu spojuje i s narozením dcery Lucie v roce 2003. "Tehdy v mém nitru nastal určitě zlom, vnitřně jsem začala cítit klid a pohodu," vysvětluje.

Se závoděním skončila na jaře roku 2007, a přestože ji později kdekdo i vzhledem k zuboženému stavu ženského českého lyžování lákal k návratu, Neumannová pokaždé odolala. "Řekla bych, že se mi v životě povedly hlavně dvě věci," přemítá. "Lucka a taky fakt, že jsem s lyžováním skončila v pravý čas. Už jsem do něho ani do tréninkové dřiny neměla moc chuť. Začal ve mně navíc sílit pocit, že už se mi nechce závodit, že tam zkrátka nehodlám být. Takže jsem řekla dost. Přesně v čase, jak jsem si představovala."

Pouhé čtyři měsíce po loučení ve švédském Falunu její život razantně přehodila výhybka do zcela jiných sfér. Přijala totiž funkci prezidentky organizačního výboru lyžařského mistrovství světa v Liberci. Po šampionátu ale zůstal více než stomilionový dluh. O jeho osudu stále ještě není definitivně rozhodnuto.