Cítíte po takovém závodě zadostiučinění?
Ukažte mi trenéra, který by nebyl spokojený. Ale opravdová spokojenost bude, až když to cinkne, jsme na začátku sezony.
SVĚTOVÉ REKORDYMuži: Jan Železný98,48 (1996) Ženy: Barbora Špotáková72,28 (2008) NEJLEPŠÍ LETOŠNÍ HODY: |
A co vaše trenérské schopnosti a odborné znalosti – ty důležité nejsou?
To není o tom, že by člověk byl geniální a něco úžasného vymyslel. Tu hlavní profesionalitu musejí přidat atleti. Mají podmínky jako já kdysi, a díky tomu se zlepšují. A nezapomeňte na Jakuba Vadlejcha – ten se teď zlepšil na 84,47, chystá se po boku Báry Špotákové u trenéra Rudy Černého. Jim to jde taky.
Jak se vůbec na Dukle snášejí dvě oštěpařské skupiny?
Všichni uznávají Báru a navzájem se hecují. Vědí, že když budou nejlepší doma, jednou můžou být mezi nejlepšími na světě. To je přece úžasný – co máme v oštěpu my, mají maximálně Finové a Lotyši.
Veselý: Ve třech se to lépe táhneŽádnou velkou vědu nedělá oštěpař Vítězslav Veselý ze skutečnosti, že se sobotním výkonem 86,45 metru z Olomouce vyhoupl do čela letošních světových tabulek. "Nepřeceňoval bych to, jsme přece na začátku sezony. Nicméně je příjemné hodit si už na úvod daleko. Teď to tak zopakovat na mistrovství Evropy v Barceloně," pravil 27letý Veselý, jehož dosud největším úspěchem byl postup do olympijského finále v Pekingu. Právě v olympijské kvalifikaci si vytvořil do soboty platný osobní rekord 81,20. Čemu nyní vděčí za pětimetrové zlepšení? "Výtečné zimní přípravě, vydařenému soustředění v Jižní Africe. A hlavně skutečnosti, že mě na rozdíl od předchozích let neomezovaly žádné zdravotní problémy. Když jste zdravotně v pořádku, tak v přípravě ošidíte míň věcí. Jakmile vás něco bolí, podvědomě uhýbáte," podotkl svěřenec Jana Železného. Právě ze skutečnosti, že jeho koučem je legenda světového oštěpu, je Veselý nadšený. "Vědomí, že se o nás stará právě on, nás obrovsky motivuje," složil trenérovi poklonu. "A taky je prima, že jsme s Petrem Frydrychem a Kubou Vadlechem tři, kterým to lítá daleko," dodal. |
Je to lepší než trénovat někoho, koho nikdo nezná... (úsměv) Ale jak říkám, je začátek sezony. Důležité je, že jsme měli dobrou zimní přípravu a Víťa konečně prodal, na co má.
Co si víc považujete – Veselého olympijské finále v Pekingu, nebo jeho nynější zlepšení? Patří mu druhé místo v českých historických tabulkách právě za vámi...
Olympijské finále má větší hodnotu. Já bych bral, kdyby hodil 86 metrů na mistrovství Evropy. Z toho bych byl vykulenej.
Máte teď větší radost, než jakou jste cítil coby úspěšný závodník?
To se moc nedá srovnávat. Když jsem závodil, plnil jsem si svoje touhy a přání. Teď s těmi lidmi pracujete od rána do večera, občas jich máte plné zuby, jindy oni vás, ale přináší to plody. Je prima, že oni nechtějí být mistry republiky, ale věří, že jednou budou světová špička.
Se skupinou pracujete tři roky, zřejmě to chce velkou dávku trpělivosti. Jak se daří přesvědčit atlety, že to jde, ale krok po kroku?
Oni to vědí. Důležité je, že sami chtějí na vrchol. Jsem přesvědčený, že někdo z nich to dokáže.
Přemlouvat je tedy nemusíte?
Někdy je musím brzdit, aby neblbli a trénovali míň. Mají něco podobného jako já kdysi, tehdy jsem to nechápal, chtěl jsem víc a víc, pak to třeba byla chyba. Z toho čerpám, znám pocity závodníka.
Použijete občas svůj někdejší tréninkový deník?
To ne, to by v tuhle chvíli ještě nezvládli. Nemohl bych na ně nasadit tolik odrazů a tolik posilování.
Když jste v roce 2006 uzavřel závodní kariéru, dostal jste několik nabídek ze zahraničí. Děje se něco podobného ještě nyní?
Zájem měli v Turecku, jenže tohle není o penězích. Já jsem rád, že oštěp jde v Česku nahoru, pro mě je národní hrdost víc než ty prachy.
