Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Jaromír Jágr po zlatu: Já a oslavy? Žádná vožíračka

Sport

  9:19
KOLÍN NAD RÝNEM/PRAHA - Občas mezi novináře přišel, ale několikrát rozhovory na mistrovství světa odmítal. "Popovídáme si po našem posledním zápase," říkal hokejista Jaromír Jágr (38).

Sličná hosteska na letišti s Jaromírem Jágrem. foto: Martin Malý

Po finále svůj slib splnil a s širokým úsměvem pronesl: "Tak jsem tady. Jen jsem netušil, že to bude až tak pozdě." A kdo ano?
O to víc si včera společně s celým národem Jágr užíval oslavy titulu. Na Staroměstské náměstí se vrátil po pěti letech.

Slavil jste hodně?
Já moc neslavím, alkoholem vůbec. Nejlíp to oslavil Karel Rachůnek, z něho si vezměte příklad. Žádná vožíračka, ale uvidíme. (usmál se)

Jaký pocit ve vás po zisku titulu převládá? Radost na duši? Nebo ještě bolest nohy, kterou jste si ve finále zranil?
Hlavně únava. Jsem rád za kluky, kteří byli na šampionátu poprvé. Mně dělá radost, když vidím, že jsou šťastní.

A vy?
Já už mám všechno za sebou. Ale pozoruju, jací jsou to bojovníci. Hráči, do nichž bych to nikdy neřekl, na turnaji zářili. Ne že bych jim nevěřil. Jen jsem nevěděl, jak jsou dobří.

Čeští hokejisté zpět v Česku (Jágr a Vampola na letišti).

Jak vypadá ta vaše noha?
Zatím nevím, protože doktor nějak po finále nebyl k dispozici. (rozesměje se) Ale víš, jak to chodí: za každým úspěchem musí být nějaká oběť. Jen to pokaždé padne na mě. (směje se)

Když mluvíte o svých spoluhráčích – je tohle zjištění pro vás větší radost než samotné zlato?
V každém věku se na věci díváš jinak. Když jsi mladší, chceš dávat góly a vyhrávat. S věkem se to mění, získáváš radost z něčeho jiného. Mně dělají radost oni.

Jak vám bylo v závěru finále, když jste zraněný seděl na židli za mantinelem?
Ty se mi divíš, že jsem vypadal bezmocně, když jsem na ledě viděl ruskou šestici proti třem našim? To bylo asi blbě všem. (směje se) Já snad byl radši, že jsem se zranil, nebylo to jednoduché, ale klobouk dolů před kluky.

Jak moc bylo těžké hrát proti Rusku s mnoha hvězdami?
Na velkém hřišti je to jiný hokej. Jako když mi volala máma a povídá: Zrovna jsem se dívala na Montreal s Philadelphií a ti tam teda lítají. Já jí na to mohl odpovědět akorát to, že oni hrají na malém hřišti, tam bych lítal i já. Kdo tomu nerozumí, nepochopí to.

Co vám říkala před bitvou s Rusy?
Ona je držák, fandí. Ale před finálovým utkáním mi řekla, že jsme pro ni vítězové už teď, tak jsem jí to položil. Ať si to říká babičce, mě tyhle řeči nezajímají.

Česko - Rusko (Jágr a Růžička).

Jste na tenhle tým pyšný?
O mě nejde. Hráči, kterým nikdo nevěřil a kteří by jinak nejeli, kdyby se neomluvili kluci z NHL, se najednou stali klíčovými postavami. Třeba takový Vampy (Petr Vampola, pozn. red.): je skvělý do šatny, my i když hrajeme s prominutím ho..., tak tě zblbne natolik, že si myslíš, jak jsi nejlepší na světě. Takové hráče potřebuješ.

Najednou se ukázalo, jak jsou omluvení hráči z NHL nahraditelní.
Vždycky něco něčím nahradíš. Možná mají ti z NHL větší talent, jenže když máš větší talent, zase ztrácíš bojovnost. Nepotřebuješ ji k tomu, abys vynikal. Ale my tu všechno uhráli bojovností.

Když se vrátíme zpět turnajem: pomohlo vám zaváhání s Norskem?
Teď v tom něco můžeš hledat i nemusíš. Hráli jsme ten zápas stejně jako proti Rusům, přestříleli je, ale umřeli jsme na naši slabou koncovku. Nebyli jsme jediní, kdo na turnaji vyhořel proti slabšímu soupeři. Snad bylo i lepší, že jsme finále hráli proti Rusku. Vždyť my porazili všechny silné týmy. Tady vidíš, jak je to vyrovnané.

Česko - Rusko (Jaromír Jágr).

Cesta přes silnější soupeře je o to cennější, že?
Určitě. Mně to připomíná Nagano, kdy jsme šli na Američany, pak na nejsilnější Kanadu a ve finále na Rusy. Pořád jsme chtěli skončit první ve skupině, abychom dostali někoho slabšího. Ale takhle to je opravdu cennější.

Kdyby vám někdo po porážce s Nory řekl, že vyhrajete zlato...
... tak bych si šel vsadit. To by byl kurz jedna ku milionu. Dal bych do toho desetník a teď bych to šel vybrat.

Po olympiádě ve Vancouveru jste prohlásil, že český hokej deset let nic nevyhraje. Těší vás, že se to nepotvrdilo?
Zrovna jsem na to myslel. Podcenil jsem nás. My se ponížili, abychom se zase vyvýšili a dostali se na vrchol.

Nakoply vás tyhle všechny problémy?
Těžko říct, teď už je zbytečné otom přemýšlet. Nevíš, jak by to dopadlo, takže si napiš, co chceš.

Asi ale budete souhlasit, že nebýt brankáře Tomáše Vokouna, Češi by letos zlato nevyhráli.
Bez gólmana nemůžeme vyhrát nic. Stejně jako bychom neměli zlato bez Hašana v Naganu, neměli bychom ho teď bez Vokyho. Je to obrovská podpora na psychiku, víš, že ti stačí dát jeden dva góly, abys vyhrál zápas. A nemusíš se tolik vracet dozadu.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!