Katko, nebude Vám po návratu ke střelbě chybět motivace?Tak to určitě nebude. Moc se na to těším, spíše bude záležet na fyzické připravenosti. V našem sportu se dá střílet až klidně do 45 – 50 let, já jsme ještě relativně mladá, takže toho mám hodně před sebou.
-
Z další české olympijské vítězky Barčy Špotákové se stala veřejná osoba, jak moc se fanoušci a média zajímala o vás? Byla jste zvána na večírky, či akce?
-
To co zažívala Barča mne naštěstí minulo, klobouk dolů před tím, co vše zvládla. Každopádně i já jsem si jistý mediální zájem užila. Bylo to docela velké mediální kolečko, ale užila jsem si ho (s úsměvem). Večírky se mi kvůli mému zdravotnímu stavu ovšem vyhnuly, musela jsem pozvání odmítat.
Zmínila jste své zdravotní "trable", můžete je tedy oficiálně ozřejmit? Jak to s vaším těhotenstvím je?
-
Tak je samozřejmě pravda, co proběhlo v médiích již minulý týden. S manželem Mattem čekáme miminko. Takže těhotná jsem, řekla bych, že docela dost (zase se usmívá).
Zmínila jste manžela Matta Emmons, jak nesl svou olympijskou smůlu v Pekingu?
-
To co jsme říkali do médií o průběhu závodu, i o tom co se dělo po něm, byla pravda. Matt je velmi, velmi motivovaný. Já více přemýšlím nad dovolenou a odpočinkem, on by nejraději zase závodil. Na konci roku jede na finále SP do Bangkoku, ale nejradši by již jel zase na olympijské hry. Navíc v Londýně plánuje konečně závodit ve všech třech svých disciplínách.
A co vaše soutěžní kariéra? Nejbližší plány? Do sportovního důchodu se tedy rozhodně nechystáte.
-
Ne, určitě se nechystám přestat závodit. Naopak se na ten návrat těším. Chtěla bych závodit na MS v roce 2010. Je ale jasné, že teď střílet nebudu a že dítě bude na prvním místě. Takže už nebudu závodit tolik jako ten poslední olympijský cyklus.
Únorového ME v pražské O2 Aréně se zúčastníte?
-
Uvidím. Bude hodně záležet na tom, jak se budu zdravotně cítit. Teď se snažím hodně šetřit. Ale čeká má ještě let zpět do USA a ten přelet oceánu bude jistě hodně náročný. Takže pokud mi to můj zdravotní stav dovolí, ráda přijedu.
Ještě k vašemu otci Petru Kůrkovi. Odchází k australské reprezentaci, kde bude vykonávat funkci šéfrenéra střelců. Jak to vlastně vzniklo?
-
Táta měl po olympiádě hodně nabídek, ale nechtěl vzít cokoliv. Chtěl jít někam, kde může prodat své zkušenosti, vyzkoušet si něco nového, ale zároveň nepůjde úplně do neznáma. V Austrálii se mu velmi líbilo, stejně jako mně. Bude se tam navíc moct přestěhovat také s maminkou, takže je to ideální volba. Bude tam působit až do OH 2012. Moc mu to přeji.
Nebojíte, že vám bude vychovávat konkurenci?
-
Ne, nebojím (usmívá se). Já jsme naopak za to ráda. Nejsem nijak výrazně před konkurencí, takže to bude jen dobře. Kdyby konkurence nebyla a já všechny na hlavu porážela, byla by to nuda.
-
Vaše spolupráce tímto odchodem končí?
To určitě ne. Ví o tom také australský svaz, a nejsou proti. Je jim jasné, že kontakt spolu neukončíme. Naštěstí já už takovou péči nepotřebuji, jako například junioři. Takže to bude probíhat podobně jako dosud, konzultace na dálku. Myslím, že již po těch letech vím, jak se před závody připravit, jak psychicky, tak fyzicky. Kdy zvyšovat objem tréninku a zase naopak. Takže komunikovat budeme, ale připravit se zvládnu dobře i sama v Americe.
