José Mourinho? To je příjemný člověk

Když na Slavii dorazil fax s požadavkem čtyř lístků na pohárový duel s Tottenhamem, vzbudil velké pozdvižení. Protáhlé obličeje, udivené pohledy. Nikdo nechtěl uvěřit. Žádost se znakem Chelsea totiž odeslal Říčka. Ještě v červnu sportovní ředitel červenobílých. Klubu svého srdce, se kterým v červnu nenašel společnou řeč ohledně další spolupráce...

LN Když jste v červnu skončil ve Slavii, napadlo vás, že se za necelé tři měsíce objevíte v Chelsea?
Samozřejmě, že ne. Nejvážněji vypadala možnost jít s Mirkem Beránkem (pozn. bývalý trenér Slavie) do Paschingu. Ale na poslední chvíli to padlo, hledal jsem tedy dál. A když už to vypadalo, že to do zahraničí nebude, ozvala se na začátku září Chelsea.

Zřejmě jste se dlouho nerozmýšlel...
Dohodli jsme se během jednoho telefonického hovoru v podstatě na všem.

Jste slávista, v klubu jste pracoval dlouhá léta. Proč jste v červnu skončil?
S důvody nechci chodit ven. Byl jsem ve Slavii dvanáct let, na klub mám krásné vzpomínky, mám ho ukotvený hluboko v srdci. Slavii budu držet palce dál. Ale cítil jsem, že nastal čas pro novou motivaci.

Jak se stane, že po člověku sáhne Chelsea?
To je na delší vyprávění. Od roku 2001, kdy jsem byl jmenován sportovním ředitelem Slavie, se blížil vstup Česka do EU. Pro vlastníka klubu, britskou firmu ENIC, významného akcionáře Tottenhamu Hotspur, tak začal být náš fotbalový trh zajímavý. Tehdejší šéf Slavie z pozice ENIC James Smith měl enormní zájem, aby se Slavia přebudovala v mužstvo, kam by přicházeli mladí perspektivní hráči. Po odchodu Smithe a nástupu Mathewa Collecotta se větší spolupráce na čas přerušila. Obnovila se opět poté, co do funkce sportovního ředitele Tottenhamu nastoupil Frank Arnesen. Bývalý fotbalista Ajaxu Amsterdam a dánský reprezentant přišel z úspěšného angažmá šéfa Eindhovenu, kde dokázali získat takové hráče jako Romário, Ronaldo, Van Nistelrooij. Padli jsme si do oka. Hned při první návštěvě Prahy mi bylo jasné, že má práci na skautingu hodně založenou. Pro mě byla velká škoda, že za dramatických okolností odešel do Chelsea, kde má za úkol vytvořit nejlepší mládežnickou základnu na světě.

Takže se nyní ozval on?
Ano. Také proto jsem neváhal ani vteřinu. Vím, s kým jdu pracovat, neměl jsem důvod o něčem přemýšlet. A Chelsea je jeden z nejslavnějších klubů v současném světovém fotbale.

Fotbalový skaut asi nemůže dosáhnout víc než pracovat pro Chelsea...
Velmi si toho považuju. Ale na druhé straně mám v sobě mrazení, abych jim byl co platný. Kdysi jsem se už s jedním velmi mladým hráčem setkal, který teď má v Chelsea, a nejen tam, mimořádné postavení. Byl bych rád, kdybych našel dalšího Petra Čecha.

Říká se, že jste Čecha doporučil do Chelsea právě vy...
Ne, s tím jsem neměl nic společného. Arnesen jen věděl, že jsem kdysi s Petrem v kontaktu byl. Při jeho angažmá v Blšanech.

Máte na starosti střední Evropu. Které země konkrétně?
Visegrádskou čtyřku: Česko, Slovensko, Maďarsko, Polsko. V Chelsea ale vědí, že žádný z klubů z těchto zemí nehraje Ligu mistrů. Takže se mě ptali, jestli bych mohl létat i na zápasy do Ruska. Já se tomu nebráním.

Laik si pomyslí: objevíte hráče, zvednete telefon, vytočíte číslo trenéra Mourinha a sdělíte: José, mám pro tebe hráče. Tak to asi není, že?
(směje se) Myslím, že by se musel trenér Mourinho zbláznit, kdyby mu každý volal. Je to hodně vytížený člověk. Je to naopak. Všechno je založené na týmové práci. Informace o hráčích a týmech se dostanou do centra prostřednictvím vnitřní webové sítě.

Kolik pracuje pro Chelsea skautů?
Bez komentáře.

Existuje mezi skauty zpětná vazba?
Samozřejmě. Pokud hrají hráči z mých zemí s reprezentací v zahraničí, vidí je zase jiní. Komunikace funguje, je důležité, aby zpětná vazba existovala. Můžu být do nějakého hráče zamilovaný, oni to zase vidí jinak. Pohybují se v anglickém fotbale dlouho a vědí, kteří hráči se u nich adaptují snáze. Když se člověk podívá na soupisky španělské ligy, tak tam vidí spousty hráčů z Jižní Ameriky. Když se podívám na Premier League, kolik tam je Jihoameričanů? V těch nejlepších maximálně jeden dva.

Probíhají srazy skautů?
Ano, uskutečňují se periodicky. Většinou jednou za čtvrt roku. Už jsem se jednoho setkání zúčastnil.

Jak sraz probíhá? Účastní se ho i kouč Mourinho?
Setkání skautů není žádná tajná mise, byla to dlouho dopředu připravená akce. Trenér Mourinho se s námi setkal u oběda.

Jaký na vás udělal dojem?
Je to velmi příjemný člověk. Vřele se s námi pozdravil, popřál nám hodně štěstí. Ať prý máme dobré oko, protože Chelsea má ty nejvyšší cíle a je potřeba přivést do klubu nejlepší hráče na všechny pozice.

Kdo je poslední článek, který řekne: toho hráče bereme?
Pokud půjde o hráče mládeže, spadajícího do oblasti akademie nebo rezervního mužstva, tak má rozhodující slovo ředitel akademie Arnesen. A ten je zároveň ředitelem skautingu. Když jde o první mužstvo, tak asi...

Mourinho?
Kdepak, majitel klubu Roman Abramovič. Ten uvolňuje peníze na investice.

Vaším úkolem je mimo jiné vyhledávat hráče i pro mládež. Od kolika let?
Od patnácti.

Chodíte tedy často na dorostenecká utkání?
Samozřejmě, ale ta jsem sledoval vždycky. Když jsem byl ve Slavii, měl jsem záběr od ligy po žáky.

Máte spolupracovníky?
Zatím pracuji sám. Ale bavili jsme se i o dalších možnostech. Pokud by se ukázalo prostředí ve střední Evropě pro Chelsea zajímavé, tak by se možná uvažovalo o tom, že by se zastoupení rozšířilo.

Vyhlásí klub skautům, aby se v určitém období zajímali o hráče na konkrétním postu?
Existuje určitá šablona, do které hráče oznámkujeme. Když je dotyčný viděn dalšíma očima, proběhne určitá selekce. Řekne se: na tenhle post jsme silní, tak to není potřeba. Pak jsou vybraní jiní kandidáti.

Jak dlouho hráče sledujete, než vás přesvědčí?
Je to obtížné. Řekněte mi, zvolil by někdo Ronaldinha nejlepším hráčem světa na základě výkonů na šampionátu v Německu? Je to mimořádný hráč, který rozdává celý rok radost, ale závěr sezony ho postihl v útlumu. Nebo Zidane? Kdo ho viděl před čtyřmi lety v Koreji, kde Francie neoslnila, řekl by, že je to unavená troska. A to jsou hotoví, zkušení hráči, které hned tak něco nerozhází. Jsou zvyklí na ohromný tlak, pohyb v absolutní špičce, mediální pozornost. A teď si představte šestnáctiletého kluka. Tam nikdy nevíte, jak se ty děti vyspí. Rozdíly ve výkonnosti jsou jako den a noc.

Kolik stihnete za den sledovat zápasů přímo na stadionu?
V poslední době asi čtyři. Ale pomáhám si televizí. Dva zápasy současně si nahrávám, na třetí se dívám. Pak se na záznamy v noci dívám. Nebo brzy ráno. To má člověk čistou hlavu, mobily ještě nezvoní.

Považujete se za fotbalového šílence?
Je pravda, že fotbal můžu hodně. Někdy to ale také přeteče. On si organismus řekne sám, kdy toho má plný zuby.

Rodina si vás asi moc neužije...
Někdy je vezmu do nákupního centra. U každého je nějaké hřiště, kde se hraje zajímavý zápas. (směje se)

Vyzkoušel jste si pozici kouče, funkcionáře, i novináře. Teď jste skautem. Jaká je vaše parketa?
Víc než trénování mě bavila práce sportovního ředitele. Koordinace mezi prvním týmem, rezervou, mládeží, to mě hodně bavilo.

Jaký je rozdíl mezi skautingem v Čechách a v zahraničí?
Připadá mi, že jsme naučení dělat na vlastním písečku. Když jsem byl v Tottenhamu, tak to bylo jinak. Stejně tak v Chelsea. Tam jsou první slova: my a tým. Od toho se odvíjely přednášky, co jsem absolvoval. To kdybyste tady řekl v nějakém klubu, tak byste si musel vzít neprůstřelnou vestu.

V Česku to tedy funguje: já a tým?
V Česku to funguje podle starý známý písničky: Já, já, já, jenom já! Myslím to generálně.

Stává se často, že obdržíte tip na nějakého hráče?
Ano, hlavně od agentů. Ti vychvalují své hráče.

Jak s nimi vycházíte?
Spolupráce s agenty... Když to řeknu hodně slušně, je obtížná. Oni hráčům pletou hlavu příliš brzo, řeší za ně věci, které by si měli řešit sami. Snímají z nich odpovědnost. Tím je brzdí. Člověk nejvíc roste, když překážky překonává sám.

Oslovují vás i rodiče dorostenců? Snaží se vás přesvědčit, že právě jejich syn je ten pravý?
Ve Slavii to byla náplň mojí práce. Když vám rodiče svěří dítě, tak vám svěřují to nejcennější, co mají. Nekomunikovat s nimi proto nelze. Někteří se angažují hodně, někteří až příliš. Domnívali se, že svému potomstvu získají nějakou výhodu.

A získali?
Kdepak. Některé rodiče ani neznám, na fotbal nechodí. A nemyslím, že jsou tím jejich potomci handicapovaní.

Stává se, že hráč nízké soutěže vylétne až do ligy?
Že by se někdo přesouval až do nejvyšších pater, to ne.

Po jakých hráčích je největší poptávka?
Leví obránci. A potom by všichni chtěli hráče, který dá každý zápas tři góly, nic nestojí a hraje zadarmo. (smích)