Fotbaloví maskoti v Česku

V Česku existuje několik specialistů, kteří k svému úkolu přistupují s velkým zanícením. Jejich tváře zná jen málokdo, na stadionu jsou ukrytí pod maskou vršovického klokana, vojáka Spartaka, boleslavského lva Bolka, či jihlavského ježka Ježoura.

„Důležité je dostat lidi do varu, do správné fanouškovské nálady,“

přeje si pokaždé devatenáctiletý Oldřich Huzil, když si obléká kostým lva Bolka. „Beru to jako srdeční záležitost. Klokan ke mně už prostě patří,“ zní zase vyznání třicetiletého Robina Strona, kterého znají fanoušci Bohemians 1905 lépe pod přezdívkou Lombardos.

Když za třicetiletým Markem přišel před čtyřmi lety kamarád, jestli by mu s něčím nepomohl na Letné, hned ho napadlo: Snad nebudu dělat maskota? „A najednou jsem stál na hrací ploše a už nebylo kam utéct,“ vzpomíná fanoušek Sparty. O jeho angažmá v roli Spartaka ví pouze rodina a právě člověk, který mu neobvyklou brigádu sehnal.

Kterýkoliv maskot vám poví, že udržovat často netrpělivé obecenstvo v dobré náladě není vůbec jednoduché. Nezáleží pouze na nich. „Podstatné je, co předvádějí hráči na hřišti. Pokud se jim nedaří, můžete dělat, co chcete a fandit se divákům stejně nebude chtít,“ přitaká podle vlastních zkušeností Huzil z Mladé Boleslavi.

Někdy dolehne deprese také na optimisticky laděného maskota. To se přihodilo studentovi Ondřeji Novotnému alias Ježourovi z druholigové Jihlavy. „Hra děsná, fanoušci nic moc. Klidně jsem prostál zápas opřený o plot,“ popisuje smutný zážitek. Když nastane opačná situace, řídit euforii je mnohem snadnější. „To najednou máte fanoušky jako na dlani a můžete si s nimi dělat, co chcete,“ přiznává Huzil.

Sauna a posilovna v jednom Každý maskot si dává záležet na vlastní speciální choreografii. Klokan Lombardos předvede ve Vršovicích před výkopem rozběh s efektním kotoulem. Když zazní sparťanská hymna, dá si zase Spartakus ruku na srdce.

Na hřišti před začátkem utkání dochází ke kontaktu s hráči. „Někteří dění kolem klokana hodně prožívají a pozorují mě i v civilu,“ tvrdí Lombardos o fotbalistech v zelenobílém. Se Spartakem si hvězdy z Letné plácnou rukou před zápasem, další vazby už jsou vzácností. „Ještě mě na žádnou party nepozvali. Zúčastnil jsem se jen vánočního klubového večírku,“ popisuje Marek vztahy k Řepkovi a spol.

Přitom by si nejen on zasloužil uznání. Mnohdy toho maskoti propotí víc než hráči. Těžké a neprodyšně uzavřené kostýmy připomínají saunu a posilovnu v jednom. „Je ideální do teploty minus deset stupňů. Dovedete si představit, jak se cítí člověk, když je třeba o dvacet stupňů víc,“ míní sparťanský maskot. „V zimě je vám alespoň teplo. A v létě to vyřeší pár piv,“ prozrazuje Ondřej Novotný z Jihlavy, jak bojuje proti přehřátí.

Všichni oslovení maskoti mají mnohaletou praxi, stálý příjem a žádného zatím chuť pokračovat v rozdělané práci neopouští. „Vydržím, dokud mě to bude bavit. Je to lepší než trávit čas smažením hranolků u McDonalda,“ podotýká student Oldřich Huzil.

*****

Maskot chybí Slavii i Baníku

Mají bohatou historii, ale maskot jim chybí. A jak se zdá, některé z nejznámějších českých fotbalových klubů po něm nijak zvlášť netouží.

To je i příklad pražské Slavie. Zatímco její hokejová obdoba uvedla na led v roce 2007 červenobílého lva s hvězdou v oku, fotbalisté se žádným podobným výtvorem pochlubit nemohou.

„Uvažovali jsme, že si maskota pořídíme v souvislosti s návratem do Edenu,“ připouští mluvčí Slavie Ondřej Zlámal. Jenže poptávka po něm je mezi příznivci červenobílých barev zanedbatelná. Ani po návratu ze strahovského vyhnanství výrazně zájem nenarostl, proto se na novém stadionu zatím žádný maskot neobjeví. 

V Baníku se mohou pochlubit fotbalovým pivem značky Bazal, v otázce maskota ale panuje na ostravských ochozech podobná apatie jako v Edenu.

I tady přitom hledání začalo. Vedení Baníku hledalo inspiraci ve spolupráci s ostravskou zoo. „Momentálně je to předjednané, ale ještě ne dotažené,“ informuje mluvčí klubu Igor Bruzl.

Mezi fanoušky už jedna taková iniciativa vznikla samovolně. Vzešel z ní Bazalbub – horník s rudýma očima a rohy prorážejícími přilbu. Zatímco ostatní maskoty děti milují, Bazalbuba by se spíš bály. „Víme, že existuje. S klubem ale nemá nic společného,“ podotýká Bruzl.

Jen ve stadiu úvah zůstává možnost, že maskota získá také Viktoria Žižkov. „V této chvíli pro to nemáme důvod,“ přiznává Jiří Vrba, obchodní ředitel klubu. Před klubem, který bojuje o záchranu v nejvyšší soutěži, stojí podle něj momentálně jiné výzvy. „Těším se na dobu, kdy budeme moct řešit maskota.“