Tým roku: Hned na úvod asi nejtěžší výběr. Vybírat mezi mistry Evropy ze Španělska a vládci klubové Evropy i světa Manchesterem United nebylo vůbec snadné. Nakonec padla volba na mistry Evropy. Proč? Španělé evropský šampionát zcela ovládli. Za celý turnaj dostali pouze tři branky, dvanáct jich vstřelili, ve vyřazovací části neinkasovali vůbec. Báječná vizitka pro tým, o němž se tvrdilo, že je sice jeden z nejkvalitnějších v Evropě, ale neumí snášet tlak velkých turnajů. Tým z Pyrenejského poloostrova pod vedení Luise Aragonese tento mýtus rozcupoval. Skvělá parta a týmový duch se skvělými jednotlivci. Ano – Španělé namixovali skutečně vítězný tým. Co na tom, že v něm chyběl obdivovaný Raúl. Mimochodem, byl to první turnaj od roku 1996, co Raúl v reprezentaci chyběl, ačkoliv byl zdráv...
Propadák roku: Sparta! Zde není co skutečně řešit. Letenský gigant se zmítá v obrovské a navíc dlouhodobé krizi. O té již bylo napsáno spoustu řádků, včetně Lidových novin a www.sportreport.cz. Shrňme fakta – Sparta pustila na jaře titul Slavii poté co pracně stáhla její náskok z podzimu 2007. V létě přišel trenér Lavička, který měl mít údajně velkou volnost a měl se stát sparťanským koučem s perspektivní budoucností. Zmýlená neplatí – oblíbený trenér se v horkém trenérském křesle usmažil již během první poloviny podzimu. Uvolněné místo "zalátala" hvězda budoucnosti – Jozef Chovanec. Co pod jeho vedením Sparta předvedla? Jeden ostudný výsledek za druhým, vnitřní problémy a fanoušci se dočkali nečitelných vyjádření klubové legendy. Co bude dál podle všeho neví ani samotný prezident a trenér v jedné osobě.
Comeback roku (návrat na výsluní): Milan Baroš. Nejskloňovanější jméno v zemi pod horou Ararat je právě to vigantického rodáka. Ten nejprve hostoval na jaře v anglickém Portsmouthu. Tam zamířil z Lyonu, kde místo střílení branek proslul jako nejrychlejší řidič místních dálnic. A jelikož na dráhu pilota formule 1 to je přece jen pořád málo, raději chtěl český fotbalový (ex)kanonýr zkusit štěstí v milované Anglii. Neuspěl a na konci léta se stěhoval překvapivě do Turecka – přesněji Galatasaray Istanbul. A začali se dít věci – tři dvoubrankové zápasy, dva hattricky během prosince, celkem 18 soutěžních branek z toho 14 ligových. Střelecká exploze podobná výbuchu jaderné bomby byla na světě. A ocenění comeback roku po zásluze také.
Komediant roku: Ani zde to nebyla příliš těžká volba, když po fotbalových trávních běhá muž jménem Cristiano Ronaldo. Tento hráč, obdařen od fotbalového boha neuvěřitelným talentem, má totiž také svou stinnou stránku – ne zas tak hvězdou. Větší simulant v arénách se zeleným pažitem v současnosti neběhá. Vždyť své by mohl vyprávět i Ronaldův kamarád a spoluhráč Wayne Rooney. Ronaldovi do toho, aby byl nejlepším fotbalistou světa prostě ještě něco chybí – ani ne tak co do fotbalových kvalit, ale hlavě co do těch lidských a profesionálních.
Hvězda roku: Zde asi spousta z vás zažije mírné překvapení. Ne, ani Ronaldo, ani Messi, Kaká či Ribéry (i když i on by si toto ocenění zasloužil). Toto ocenění si ze všech nejvíce zaslouží Steven Gerrard. Kapitán Liverpoolu sice nezískal žádnou fotbalovou trofej, s Anglií nebyl ani na EURO, přesto a právě proto náleží tato cenu jemu. Nepostradatelný hráč nejúspěšnějšího týmu ostrovní historie je totiž dlouhodobě tím nejpřehlíženějším. Přitom v současnosti po fotbalových trávnících neběhá komplexnější fotbalista.
Populární "Steve" umí oběma nohama, hlavou, má skvělý výběr místa, v záloze umí hrát z jakékoliv pozice, je skvěle fyzicky připraven a navíc – je skvělým vůdcem týmu. Také proto odehraje pravidelně z kádru "reds" nejvíce zápasů v kalendářním roce, jeho střelecký účet (+ asistence) je také velmi slušný. K tomu přičtěte fakt – že nyní skvěle funguje v týmu z města Beatles spolupráce tria Gerrard-Kuyt-Torres a je hned jasné, proč Liverpool vede anglickou Premier League (poprvé od roku 1996) a v Lize mistrů snadno proklouzl do osmifinále. Rok 2009 může být ve znamení rudých barev a jejich vůdce – Stevena Gerrarda.
