Již pětkrát se během letošní zimy vešel do elitní desítky, naposledy o víkendu v Klingenthalu, kde si po vítězství ve skoku dojel pro třetí post. Jeho proměna souvisí především se změnami, které do reprezentace vnesl její staronový trenér Luděk Šablatura.
„Dříve se u nás věčně měnili trenéři a k ničemu to moc nevedlo,“ přemítá Churavý. „Najednou máme dva servismany, asistenta trenéra i fyzioterapeutku a ti všichni s námi jezdí po svěťácích. A navíc v nároďáku vládne určitě lepší ovzduší než dříve.“
„Snažil jsem se hlavně změnit ducha v týmu a myšlení kluků,“ vysvětluje Šablatura, který v reprezentaci prožil i slavné časy Rygla či Kučery. „Zmizely žabomyší války, už si nikdo nezávidí.“
Vysvětlení, proč Churavý po létech nezdarů vylétl, má i další podtext. „Konečně získal odpovídající materiál, výborné lyže, sedla mu i kombinéza,“ pokračuje trenér. „A hlavně, vyšly mu první závody a najednou přestal být odevzdaný...“
PAVEL CHURAVÝ - NÁVRAT NA MÍSTO ČINU:
Rodák z Liberce (* 22. 4. 1977) je členem tamní Dukly a svého dosud největšího úspěchu dosáhl v závodě SP před sedmi lety - právě v Liberci druhým místem. Bylo to jeho první medailové umístění. Momentálně prožívá nejlepší období kariéry, v sezoně se v závodech SP pětkrát prodral mezi desítku nejlepších a dvakrát skončil třetí -v lednu ve Val di Fiemme a v neděli v Klingenthalu. Zraje jako víno, ve SP mu nyní patří 10. příčka, což dříve nebývalo. Z devíti startů na MS byl zatím nejlépe čtrnáctý ve sprintu ve Val di Fiemme 2003 a prahne po ještě lepším výsledku.
Churavý však stále ještě vidí dost rezerv. Ne všechny ale lze snadno odstranit. „Potřeboval bych sundat nějaké kilo dolů, ale už to nejde, protože na těle mám podle měření jediné procento tuku,“ vykládá. „Přesto se s tím snažím bojovat, ale moc to nejde, a navíc to dost bolí,“ povzdechne si.
Šablatura také pochopil, že na Churavého se většinou nesmí příliš zhurta. „Je to umění s ním pracovat,“ usmívá se. Churavý to moc dobře ví: „Mně pomůže spíše pochvala než tvrdá ruka.“
Nejlepší český „sdruženář“ současnosti přivítal i změnu pravidel, která skokanskou část stáhla na jediný pokus a běh z 15 kilometrů zkrátila na deset. „Čím jsem starší, tím potřebuju kratší závod,“ libuje si. A připouští, že zatímco ve skoku se mu docela daří, v běhu to stále není ono. „Veliké rezervy má především v taktice vedení závodu,“ zvážní Šablatura. „Často jezdí někde na konci skupiny, neumí se v ní moc pohybovat. Než aby si nechal šlapat po holích a lyžích, radši jede poslední. A pak mu někdo ujede.“
„Na tom něco bude, moc průbojný nejsem,“ krčí Churavý rameny. „Unavuje mě věčně se s někým strkat. Radši někoho pustím.“ Odreagování při stavbě domu Před šampionátem se odreagovával při stavbě domu, který mu a jeho manželce v osmém měsíci těhotenství roste v Liberci. „Neříkám, že je to ideální doplněk k lyžování, ale mě práce na baráku baví.“
Speciálně po Klingenthalu už ho možná leckdo vidí i v Liberci na stupních vítězů, jedenatřicetiletý poctivec ale své sny raději rozmělňuje do klidnější roviny. „Já sním o tom, že po skoku budu mít důvod k radostnému gestu a po běhu bych byl rád, kdybych udělal radost klukům z týmu, známým a vůbec všem divákům.“
