Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Český bijec Ondřej Pála: Dělám show pro diváky, i když kouč z toho nejásá

Sport

  7:55
PRAHA - Následující rok pro něj může být nejdůležitějším v kariéře. Český profesionální boxer těžké váhy Ondřej Pála (25) čeká na klíčovou bitvu, která ho již může dostat k zápasu o titul mistra světa. "Věřím, že šanci na titulový zápas dostanu, jinak bych ani do ringu nelezl," říká Pála v rozhovoru pro lidovky.cz.

Ondřej Pála při rozhovoru s redaktory Lidových novin. foto: Michal Šroubek, Lidové noviny

Ondro, jak se cítíte po posledním vítězném zápase s Mazikinem, od kterého uběhlo již téměř měsíc? 
Cítím se momentálně skvěle. Sice výkon podle mne i podle trenéra nebyl ideální, ale cítím se skvěle.

Šéf Arena Boxing-Promotion (německá promotérská stáj, pozn. redakce) vás ale po utkání chválil. 
Chválil, to je pravda. Ale já vím, že jsem předvedl tak dvacet procent toho co umím. Takže je dobře, že se jim takový výkon líbil, protože až předvedu maximum, posadí se na zadek (s úsměvem).

Letos to bylo naposledy, co vás mohli fanoušci vidět v ringu? 
Určitě. Sice v prosinci zde bude boxerský večer v hotelu Pyramida, ale tam boxovat už nebudu.

Kdo vás měl šanci vidět při zápase, ví, že se snažíte dělat show pro diváky, usmívat se, bavit. Jde to vlastně dohromady se soustředěním se na boj? 
Asi se to v některých momentech tluče, ale podle mne box je show a snažím se dělat box zábavnější. Snažím se komunikovat s publikem. Nechci hodnotit, zda je to správná či špatná cesta, ale mě to takhle baví. A věřím, že i fanoušky.

Co na to trenér, zřejmě to nevidí rád. Musí vás krotit během utkání?
Je pravda, že z toho nadšený úplně není. Krotit mě někdy musí. I pár facek již proběhlo. To když jsem boxoval v Turecku, dělal jsem srandičky a pak říkám trenérovi, jdeme do čtvrtého kola. On, že ne, že do pátého. Tak jsem mu opět oponoval a v ten okamžik přistála a bylo jasné, že jdeme do pátého (opět se směje).

Takže taktický a svým způsobem i nudný zápas, jaký předvedli Valujev s Hayem se od vás fanoušci nedočkají? 
Bylo by mi to proti srsti. To je pak zápas podle hesla, kdo uteče, ten vyhraje. Tahle vážně ne.

Když se ještě vrátíme k Mazikinovi, to byl skvělý boxer již v amatérech. Je to pro boxera výhoda poté, když jde k profesionálům?
Stoprocentně. Obrovská. Má již otevřené dveře do profesionálního ringu, plus zkušenosti. Je to rozhodně výhoda.

V čem je pro boxera zápas v amatérském a profesionálním ringu jiný? Čím se to liší? 
Určitě tam rozdíly jsou. Délka, počet kol. Tomu se uzpůsobuje také taktika. Profibox je více silový. I oblečení je jiné. Kdybych se to pokusil přirovnat k nějakým sportům, tak třeba jako plavání a vodní pólo.

Ondřej Pála pózuje pro Lidové noviny.

Jak je těžké se připravovat jako profesionální boxer v Česku? Pokud vezmeme příklady dalších známějších jmen jako je Rudolf Kraj či Lukáš Konečný, oba odešli od amatérů boxovat za německé stáje.
Spousta lidí si myslí, že vstup od amatérů k profíkům je nějaký důkaz výkonnosti boxera. Bohužel to tak není. Když teď například ty půjdeš na boxerskou asociaci, projdeš zdravotními testy, dostaneš normálně profesionální licenci, aniž bys měl odboxovaný nějaký zápas. Je s tebe profík. Takže - v nadsázce - vůbec nic těžkého.

Ale prosadit se? To už je jiné. Bez dobrého manažera prakticky nemožné. V tom jsem měl štěstí, že za mnou stojí Jaromír Soukup a Médea Boxing Team. Jeho stáj mi pomáhá již přes sedm let a jsem si vědom, že bez něj bych nebyl tam, kde jsem.

To znamená, že už vás Médea Boxing Team sledovala již v amatérském ringu? 
Je to tak. Měl jsem štěstí, že jsem jako osmnáctileté ucho trénoval ve stejné tělocvičně a kolem mne trénovali profíci právě od pana Soukupa. Já se s nimi svezl. Nejdříve jsem je poprosil, že se jen budu koukat, za měsíc, jestli bych s nimi nemohl trénovat. Za další měsíc, jestli bych nemohl s nimi i do ringu. A takhle jsem se de facto vetřel do jejich skupiny (opět se směje) ještě coby amatér. Pak když jsem od amatérů odcházel, už to bylo snadné.

Jak jste vlastně prožíval první zápas u profesionálů? 
Bylo to hrozné (opět se směje). Málem jsem dostal na hubu, vůbec se to s amatérským ringem nedá srovnat.

Nakonec jste neprohrál, ale špatné období jste špatné období zažil v roce 2006, kdy přišly dvě porážky s těžkými soupeři. Nebyla tu obava, že to může znamenat konec dalších velkých ambicí?
Řídím se v životě i v ringu heslem, že nejvíce ti dají porážky. Ne, že bych je vyhledával, ale pokud přijdou, chci si z nich vzít co nejvíc. Mezi amatéry, když jsem po chvíli vyhrál mistrovství republiky, tak jsem si myslel, že nade mě není. Pak jsem dostal od mezinárodně zkušeného borce neskutečné kóčko (knockout, poz. redakce) a zjistil jsem, že nejsem takový frajer, jak jsem si myslel. Takže i ty porážky mezi profesionály mi něco daly.

Takže jste se neobával, že vaše prestiž utrpěla? 
Rozhodně to nebylo příjemné. Ale na druhou stranu žádnou velkou prestiž jsem v té době ještě neměl, takže z tohoto pohledu to nebylo tak strašně.

Jak to je u vás s přípravou na zápas? Studujete nějak podrobněji soupeře u videa? 
Přiznám se, že spíše naopak. Říkám si, že videa nebo statistiky soupeře by mne mohli spíše rozhodit. Pro mne je lepší, když ho vlastně vůbec neznám po této stránce. Naprosto v tom důvěřuji trenérovi, který připraví taktiku na zápas (Jurij Krivoručko, pozn. redakce).

Pojďme od porážek k vítězstvím. Věříte tomu, že se dočkáte titulového zápasu o světový pás? Přece jen v té padesátce top boxerů těžké váhy patříte v pětadvaceti letech k nejmladším...
Kdybych tomu nevěřil, tak to nedělám. Věřím tomu, že se k tomu cíli zápas od zápasu přibližuji. Nyní se bude domlouvat další duel, který by se mohl boxovat třeba i v Americe, což je další krok v kariéře.

Má o vás zájem již zmíněná německá stáj Arena, víte k tomu něco bližšího? 
Je to pravda a myslím, že je do další z těch kroků, které mi mohou pomoci. Ale opět je spíše otázka na manažera a trenéra. Vím, že tam mají během příštích dvou týdnů letět.

Neznamená to, ale že byste také odešel boxovat do zahraničí?
Ne, určitě ne. Bylo by to tak, že bych třeba vždy na měsíc odjel trénovat, ale chci zůstat tady. Mám to v Česku rád, jsem takový domácí pecivál (s úsměvem).

Ondřej Pála ničí Henryho Duivena juniora.

Berete box jako styl života, nebo je to pro vás koníček, co vás baví a teď i živí? 
Styl života? Myslím, že ne. Já bych se naopak chtěl vymanit z té škatulky boxera. Že si prostě vyholíš hlavu, oblíkneš a strašíš lidi na zastávkách nebo o víkendu vymlátíš diskotéku. Myslím, že takový nejsem. Mé nejbližší okolí mě tak bere. Jsem úplně normální kluk, který má normální zájmy, koníčky.

A čím to, že mají boxeři takovou pověst? 
Tak je to určitě jeho syrovostí i surovostí. Box je prostě černý nebo bílý. Proto si myslím, že to tak lidé berou. A určitě k tomu hodně přispěl i Mike Tyson (s úsměvem). Ale to je dobře.

Mimochodem, kdo je tvým vzorem? 
Samozřejmě právě Mike. Ne, že bych chtěl být jako on, to ne. Ale je pro mne legenda, ikona. Člověk, který toho pro box udělal nejvíce. Ty jeho protipóly, ukousnuté ucho, chov tygrů. Je to podle mne tak. Vyjdi na ulici a zeptej se kohokoliv, co se mu vybaví za slovo, když se řekne box. Většina si vzpomene právě na Tysona, ty znalejší pak třeba na Aliho.

Kromě boxu, děláte ještě nějaký další sport? 
Deset let jsem závodně plaval, zahrajeme si i fotbálek, či nohejbal.

Bylo to plavání pro box dobrou průpravou? 
To rozhodně. Pomohlo mi to s uvolněností při boxu, dynamiku, sílu celého těla a především sportovní morálku. Což je to nejdůležitější. Vím, že sport není jen o úspěších, ale hlavně o tvrdé práci.

V Česku má větší tradici amatérský box. Cítíte, že postoj lidí k profesionálnímu boxu mění, zlepšuje? Že k tomu pomáhají i ty různé večery, co se zde pořádají. Nebo jestli tomu pomáháte vy, Lukáš Konečný nebo Rudolf Kraj. 
Myslím, že ano. Že lidé už pomalu začínají poznávat, o co jde. Ale je pravdou, že pokud za sebou nebudeme mít média, tak nic sami nezmůžeme. Já mám v tom díky své agentuře výhodu. A pokud tomu s Lukášem napomáháme i výsledky a show okolo, je to jen dobře.

Poznávají vás lidi na ulici? 
Nevím, mne si spíše pletou s Fantomasem (směje se). Ne, vážně. Občas mě někdo pozná, ale zatím ne nikdo z širší veřejnosti, ale spíše lidi, kteří se o tenhle sport zajímají.

A na závěr, jaký máte názor na ženy v ringu? 
Těžká otázka (usmívá se). Nejsem aktivista, ve smyslu: ženy do sportu NE. Nejsem tomu ale ani nakloněn. Ovšem pokud tento typ sportu holku baví a chce ho dělat, tak ať to dělá. Ale nepřijde mi hezká u žen krev z nosu, nebo když jsou pomlácené. To nevidím rád.