"Jenže nás, bojovníky, zdobí hlavně soudržnost," vyzdvihl českou zbraň kapitán Tomáš Rolinek. Byl to jen jeden z několika důležitých faktorů. Které jsou ty další?
Bojovnost a vůle: Už dlouho nebylo tak zřetelně vidět odhodlání národního týmu. Už dlouho jste z něj necítili, jak moc hráči chtějí. K výzvě o zlato se dostali, přestože už v obou předchozích bitvách museli dotahovat. "Ale nás to nezlomilo. Tohle mužstvo má totiž charakter," povídal kouč Vladimír Růžička. Hlavně bojovností došlo tak daleko.
Nalezená víra v sebe sama. Trvalo dlouho, než si výběr začal věřit – jak by také mohl, když v něm hrálo na deset nováčků. Jenže skvělá parta dýchala jako jedna duše i v obtížných chvílích. A nehleděla na to, co si myslí ostatní. Jestli Rolinek mluvil o soudržnosti, má na ní lví podíl právě on. "Je skvělý kapitán," řekl o něm i brankář Tomáš Vokoun.
Neuvěřitelný Vokoun:
Trenér Růžička o něm prohlásil: "Měli bychom Tomášovi líbat zadek, hlavně díky němu jsme se dostali až sem." A označil ho za vůbec nejlepšího gólmana současnosti. Česká jednička si tuhle poctu zaslouží, vždyť tým, který vyhrával jedním dvěma góly, držela neustále nad vodou, navíc s bolavým kotníkem. Na olympiádě Češi jeho formy nevyužili, tady ano.
Mocný faktor Jágr:
Nejenže k němu ostatní vzhlíželi, nejenže táhl tým a budil strach v řadách nepřátel. Ale on měl vliv na celý vývoj turnaje, i když to sám takhle nechtěl. Po ostudné prohře s Nory apeloval na omluvenky hráčů zNHL, když řekl: "Vraťte se do reprezentace. Nevidíte, že vás hokej potřebuje?" Jako by tím podceňované mužstvo nastartoval.
Nejlepší oslabení:
V celém průběhu turnaje v něm Češi téměř neinkasovali, naopak několikrát sami udeřili. Jasně, oslabení vždy uměli bránit, ale až takovým způsobem? "Sám nevím, čím to je. Nějak to vyplyne ze situace," nenašel odpověď ani Rolinek. V početní nevýhodě přežil se spoluhráči i prodloužení ve čtvrtfinále nebo kritický závěr semifinále.
Zaváhání s outsidery:
Přece i tohle bylo velmi důležité – spadnout na dno hráčům paradoxně pomohlo. Zaváhání s Nory jim odhalilo vlastní naivitu, nezdar se Švýcary zase to, že zápas se musí hrát už od první minuty. Tomuhle všemu se v těch důležitých bitvách vyhnuli. "Nám asi fakt musí téct do bot, abychom začali hrát. Je to česká povaha," říkal Jágr.
Potřebné štěstí:
Ano, zní to jako dokola omletá fráze, ale jak řekl kouč Růžička: "Štěstí v hokeji opravdu potřebujete." Konečně se k Čechům neotočilo zády a třeba vloterii penaltových rozstřelů dostali Lukáš Kašpar i Jan Marek puk těsně za brankovou čáru. "Poprvé vsezoně se na mě štěstí usmálo," usmíval se i šťastný Marek. Štěstí přeje připraveným.
Kouzlo nájezdů:
Brankář Vokoun o sobě tvrdí: "Nejsem na nájezdy specialista." Jenže i v nich kraloval, třebaže měl psychickou výhodu: Češi totiž proti Finsku ani Švédsku nemuseli v rozstřelu dotahovat. V obou případech se o to zasloužili Kašpar s Markem, oba byli dvakrát úspěšní. "Chtěl jsem střílet mezi nohy. Trénuju to tak," říkal po sobotní výhře Kašpar.
Procházkový rituál:
Když byl tým v situaci, že si v osmifinálové skupině nesměl dovolit už žádné zaváhání, volil před důležitým zápasem místo rozbruslení povinnou procházku. "A zabírá to," všiml si kouč Růžička. Tak proč v nesnázích nevyznávat víru v rituály? Hokejisté to tak nakonec pojali a hlavu si na čerstvém vzduchu větrali běžně.
Podpora fanoušků:
Protože na tým nezanevřeli ani ve chvílích, kdy se týmu nedařilo. Ano, bylo dost těch, kteří přestali doufat, ale nebylo víc těch, kteří by kleli a nadávali. "Jsme v bryndě? Tak to zkrátka je..." Nejvíce však zahřálo, když z domova chodil hráčům hlas podpory i v době, kdy to potřebovali nejvíc. V play off už za nimi jezdili lidé v tisících.
