Co víte o ANTONÍNU PANENKOVI - udělejte si kvíz
Jeho pověstný "vršovický dloubák" z bělehradského finále mistrovství Evropy 1976 proti Německu vznikl při tréninku v pražských Bohemians. V lize měla penalta premiéru na podzim 1975, prvním exekutorem však byl útočník Štefan "Pišta" Ivančík. Panenka si dloubák vyzkoušel až později. "Střelec se musí rychle rozběhnout, tím vyděsí gólmana, jenž čeká ránu, a proto se vrhá k tyči. Pak už stačí balón podseknout a kochat se jeho letem do sítě," řekl k tomu jednou Panenka.
Za celou svou kariéru dal tímto způsobem víc než 30 gólů a jeho oblouček okopírovala řada slavných hráčů, například Zinedine Zidane, Andrea Pirlo, Francesco Totti, Thierry Henry a další. O Panenkovi napsal v roce 1985 esej básník Eugen Brikcius, který "Tondovu" kopací techniku označil "za výraz čisté poezie".
Známý lišák s knírem nebyl nikdy příkladem zarputilého bojovníka, vynikal zejména herní chytrostí a originalitou. Populární záložník míval v "Bohemce" také svoje rituály: třeba si před utkáním nechával tajně přinést ze stánku opečenou klobásu.
Panenka se narodil 2. prosince 1948 na pomezí Vinohrad a Vršovic, kde dodnes žije. S míčem si velmi brzy porozuměl a v devíti letech se ocitl ve vršovickém "dolíčku". Měl přitom již za sebou dva nevydařené pokusy ve Slavii a Dukle, tamním trenérům se zdál příliš malý a hubený. V zelenobílém dresu Bohemians nastoupil do soutěžního zápasu poprvé jako jedenáctiletý proti Tesle Žižkov.
Na přelomu let 1968/69 se ve svých necelých dvaceti letech v utkání s Teplicemi poprvé propracoval do prvního mužstva. Jeho technické parády pak ve Vršovicích opěvovali až do roku 1981. Zbožňovaný "Tonda" Bohemce věrně sloužil plných 23 let a ve 230 ligových utkáních nastřílel 76 gólů. V jednom dresu zažil časy dobré i zlé, a ačkoliv kovaný Bohemák, v období, kdy klokani brouzdali druholigovými vodami, vážně uvažoval o angažmá ve slavnějších Spartě či Slavii. Vedení klubu mu ale nevyšlo vstříc.
Panenkovy kvality ale neunikly pozornosti trenérů národního mužstva a v roce 1973 si v utkání proti Skotsku jako druholigový hráč odbyl ve výběru Václava Ježka reprezentační premiéru. V roce 1976 pak přišel na řadu jeho první vrchol: v památném finále ME jeho klíčový penaltový "dloubák", znamenající mistrovský titul pro Československo, obletěl celý svět.
O čtyři roky později přidal k bělehradskému zlatu bronzový úspěch z evropského šampionátu v Itálii a rok 1980 navíc ukončil jako jeho nejlepší fotbalista ČSSR. Panenka hrál v národním mužstvu v letech 1973-1982 a 59 sehraných zápasů obohatil 17 gólovými trefami.
V 33 letech se mu splnil další sen: poté, co nashromáždil tehdy platné podmínky svazu, dostal svolení k přestupu do zahraničí. Mezi mnoha nabídkami si vybral tu z Rapidu Vídeň. A nelitoval - v Rakousku si vydobyl obrovskou popularitu. V rovněž zelenobílých barvách Rapidu Panenka nastřílel 77 gólů, dvakrát se stal mistrem země a třikrát vítězem rakouského poháru. V roce 1985 si dokonce zahrál finále Poháru vítězů pohárů. A v roce 2004 vyhrál anketu o nejkrásnější gól rakouské ligy, který dal svým pověstným obloučkem v roce 1982.
S vrcholovým sportem se Panenka rozloučil v roce 1985. Do Rakouska sice dojížděl ještě až do roku 1994, avšak již jako hráč nižších soutěží. V šestačtyřiceti definitivně ukončil kariéru, mezi jejíž největší momenty se řadí i utkání fotbalových výběrů světa a Evropy, do kterých byl několikrát nominován. Zajímavostí je, že za celou dobu mezi seniory nedal Panenka jediný gól hlavou.
Po listopadové revoluci provozoval dva roky s kamarádem jednu pražskou cukrárnu, pak jej ale opět přitáhl fotbal. Po krátkém působení v klubu SC Libuš zakotvil v roce 1994 opět v Bohemians. Nyní je prezidentem Bohemians 1905, kteří hrají v současnosti druhou ligu, a předsedou Nadace fotbalových internacionálů.
Antonín Panenka, který hraje rád tenis, golf nebo kulečník, se vyučil soustružníkem kovů v ČKD Praha, v roce 1978 pak úspěšně ukončil studia na Střední hotelové škole v Poděbradech. Je ženatý, s manželkou Vlastou mají dceru Martinu a syna Tomáše. Letos mu prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy I. stupně.
